Pro nezanedbatelnou část voličů jsou volby především jedním velkým kompromisem. Někteří občané jdou totiž k volbám s pocitem, že dávají hlas někomu, kdo vlastně není často jejich první ani druhou volbou. Jedná se o sympatizanty stran, jimž jejichž popularita v průzkumech přisuzuje percentuálně zisk pod zákonnou hranicí 5 %.

Tento efekt známý též jako „efekt propadlého hlasu“ brání úspěchu mnohých stran, jelikož se jejich voliči oprávněně bojí, že jejich voličský hlas prostě nebude vyslyšen. V případě opravdu malých uskupení s popularitou nepřesahující 2–3 % se tento efekt ještě umocňuje. Pokud ovšem nějaká strana začne v průzkumech poprvé za svou existenci atakovat 5% hranici, upře se na ni velká část mediálního světa.

Tak co Edo, jakej je ten brouk?

Je to dáno několika faktory – kromě efektu novosti, neboli „těšíme se na nové neokoukané tváře“, hraje velkou roli i faktor pomyslného jazýčku na vahách, kdy nová strana může fakticky rozhodovat o složení budoucí vládní koalice. V současnosti sehrává tuto roli především hnutí Přísaha bývalého policisty Róberta Šlachty. Historie ale ukazuje, že ne každý, komu průzkumy pootevíraly dveře do sněmovny, se do ní skutečně dostal.

V roce 1998 tak například průzkumy dlouho favorizovaly stranu Důchodci za životní jistoty, která v průzkumech pravidelně přesahovala onu hranici pěti procent. Toto levicové uskupení, které mířilo (jak ostatně název sám napovídá) na české důchodce, bylo v jeden okamžik dokonce zvažováno jako jeden z budoucích koaličních partnerů sociální demokracie pod vedením Miloše Zemana. Sám předseda strany Eduard Kremlička si byl tak jistý úspěchem svého gerontologického uskupení, že se veřejně vsadil, že v případě volební porážky sní před televizními kamerami brouka. A právě tato sázka je dnes tou jedinou vzpomínkou na tuto stranu – pan Kremlička se svým programem neuspěl a se ziskem pouhých 3,06 % hlasů nakonec před diváky televize Nova schroupal brouka, kterého následně zapil panákem fernetu.

Zelená síla a pan plukovník

O 8 let později se jako nejnadějnější uskupení schopné překročit hranici 5 % ukázala Strana zelených pod vedením Martina Bursíka. Toto environmentální hnutí, které momentálně balancuje někde okolo hranice 2 %, v roce 2006 zaznamenalo překvapivý úspěch, kdy navzdory nejistým průzkumům byla nakonec strana podporovaná i bývalým prezidentem Václavem Havlem. Strana skutečně uspěla a ve volbách získala 6,26 % hlasů. Nejmenší parlamentní strana se ukázala skutečně být tím pomyslným jazýčkem na vahách, kde se uskupení přidalo na stranu ODS a KDU-ČSL s cílem sestavit vládu. Jak je již dnes dobře známo, nakonec se koalice o 100 poslancích udržela jen za podpory dvou přeběhlíků, což nakonec vyvrcholilo jejím pádem. Stejně jak rychle se Zelení prosadili, tak rychle i zapadli, a dnes se strana snaží získat svou ztracenou podporu zpátky.

mohlo by vás zajímat

Když je volič jen zákazníkem: Fenomén firemních stran a jeho šest určujících znaků

Dnes jsou tak pohledy novinářů upřené především na pana plukovníka Šlachtu a jeho nové samozvané protikorupční hnutí. Bude Róbert Šlachta tím, kdo bude rozhodovat o budoucí vládě? Nebo skončí jako pan Kremlička? Možná se mohl taky vsadit. Aspoň by ty letošní volby byly zas o něco bizarnější…

Zdroj informací:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Róbert_Šlachta

https://cs.wikipedia.org/wiki/Důchodci_za_životn%C3%AD_jistoty