Dětské hřiště je temné místo, které má vlastní pravidla. Pravidla hřiště. Není zde místo pro slabé povahy a nejeden rodič se zdráhá, zda je vůbec bezpečné svého potomka do této džungle vypustit.
Navzdory tomu, že dětské hřiště působí na první pohled chaoticky, má svůj jasný řád. Hierarchie je zde jasná a vesměs na každém dětském hřišti najdete stejné typy dětí.
1. Kápo
Šéf celého hřiště. Jeho postavení je neotřesitelné. Ve své samolibosti obchází celé hřiště a bere si, co se mu zachce. Je neoddiskutovatelnou autoritou a nikdo si na něj nedovolí. Často bývá postrachem celého hřiště a vynucuje si respekt násilím.
Přítomný rodič kápa to má všechno na háku. O svého kápa nejeví zájem a buď vyřízený spí na lavičce anebo si na mobilu na internetu vybírá antidepresiva.
Kápo bývá nejstarší dítě na hřišti. Čím je kápo starší, tím je to smutnější. Patnáctiletý kápo, který na dětském hřišti ničí dětem bábovičky, si zaslouží více méně pouze soucit.
Pokud kápo nepatří k nejstarším, ale i tak si svou agresivitou vydobyl respekt, je třeba monitorovat oblast kápovy pusy. Pakliže se objeví pěna, má kápo vzteklinu a je nutná karanténa.
Kápo končí své vladaření v době, kdy se počúrá, začne řvát a jeho maminka ho se slovy: „To je zase ostuda“, odnáší domů převléknout. V ten moment se na hřišti zjevuje kápo nový.
2. Vopruz
To je to dítě, které si nehraje. Místo toho obchází cizí rodiče, co klimbají na lavičkách a vypráví jim básničky nebo ukazuje, jak hezky umí tancovat. Vopruza nikdo nemá rád a nikdo na něj není zvědavej.
Rodič vopruza většinou nezachytí jeho chování v čas a když už zpruženému cizímu rodiči vopruz recituje třetí básničku, je už pozdě na to vopruza stáhnout. Vopruzův rodič nechce upozorňovat, že dítě je jeho, tak jen čeká, že si ho nikdo nevšimne a ze hřiště odchází jako poslední, kdy už tam nikdo není.
3. Pískomil
Neškodný prosťáček, který se nezapojuje do her. Nechce ani pohoupat na houpačce a ani hrát s jinými dětmi na babu. Chce jen stát na pískovišti a žrát písek.
Pokud je pískomil přemístěn pryč z pískoviště například na houpačku nebo prolézačku, chvíli si pohraje a potom se vrací zpět na písek, kde pokračuje v hodování.
4. Váhavec
Váhavec to na hřišti vůbec nemá lehké. Přijde k houpačce a váhá, jestli na ní vleze. Během jeho váhání ho předběhne jiné dítě a váhavec má po houpačce.
Váhavci bývají nebezpeční v tom smyslu, že když se jich rodič zeptá, jestli nepotřebujou na záchod, tak váhají. Váhají a váhají a pak se uprostřed hřiště poserou.
5. Dítě, co je na všechno ještě moc malé
pinterest.com_.jpg
To dítě je ještě moc malé na to, aby mlátilo na hřišti do hraček. Musí mu stačit balonek (Foto: pinterest.com)
Nebohé dítě by si chtělo vyzkoušet prolézačku, ale strachující se rodič mu oznámí, že na to je ještě moc malé. Chce se projet na klouzačce, ale rodič mu řekne, že je na to moc malé. Ztrácí se tak význam toho, proč vůbec rodič bral dítě na hřiště. Po pátém oznámení, že dítě je moc malé, toto odchází na písek a spolu s pískomilem alespoň žere písek. Na to malé není.
6. Pedofilův sen
Dítě, které se v teplém období bůh ví proč začne na hřišti svlékat. Vyšší level je pokud má sklony ke svlékání dítě vopruz a svlečené obchází přítomné dospělé. Tento ojedinělý jev se nazývá pedofilovy Vánoce.
7. Lumen
Ironické označení pro dítě, které bystrosti příliš nepobralo. Lumeni bývají společenští a zapojují se s ostatním dětmi do her. Bohužel však často hru nepochopí anebo si rovnou hrají vlastní hru. Lumeni při hře na slepou bábu pikají u pikoly a když napočítají od jedné do osmi, přičemž využijí možnosti zamíchat to tohoto rozpětí i číslo padesát tři, všechny děti, co se kolem honí, statečně zapikají. Po několika hrách s lumenem ostatní děti odmítají hrát, protože lumen, ač hrají vybiku, pořád z nějakého důvodu stojí opřený o klouzačku, nedívá se a počítá do osmi, aby posléze všechny zapikal. Zhrzený lumen posléze odchází na pískoviště a stává se pískomilem.
A TADY máte sedm pádných argumentů, proč by ženy měly rodit děti.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
