Sovětský Star Trek
Antonov An-124 Ruslan je opravdu unikátní stroj. Bylo vyrobeno jenom pětapadesát kusů a každé letadlo stojí až dvě stě milionů dolarů. Česko má k těmhle letounům přístup jenom díky naší spoluprací s NATO, jinak bychom si na tuhle létající pevnost nikdy ani nesáhli. Mimochodem, v kódovém označení Aliance se Ruslan označuje jako Condor, což hezky ukazuje jeho robustnost.
Tohle letadlo je totiž něco mezi limitovanou verzí Lamborgini a obrněným transportérem. Je jich málo, jsou extrémně drahé, ale dostanou se všude a jsou naprosto soběstačné. Od ostatních nákladních letadel odlišuje Ruslana spousta věcí, ale jedním z hlavních unikátních rysů je to, že An-124 s sebou pokaždé táhne několik tun náhradních dílů včetně rezervních kol a pneumatik.
Kol v podvozku má Condor mimochodem čtyřiadvacet a přes svou masivnost dokáže s těmi koly zajímavě pracovat. Tak například, protože Ruslan je hlavně nákladní letadlo, může se i na zemi přední část podvozku zasunout, aby se příď letadla naklonila dopředu a mohlo se nakládat z obou stran. Naprosto fascinující funkcí letadla je taky to, že když chcete otevřít přední vrata do nákladového prostoru, můžete celý čumák letadla zvednout do vzduchu jako nějaké hledí u rytířské přilbice.
Díky tomu můžete najednou do ohromného nákladového prostoru cpát věci z obou stran. A když říkáme ohromný nákladový prostor, myslíme ohromný. Objem převyšuje tisíc metrů krychlových, na délku má nákladový prostor přes třicet šest metrů, na šířku šest a půl metru a na výšku čtyři a půl metru. A nosnost letounu je sto dvacet tun! Posádka Ruslanu je schopná, také díky speciálnímu zabudovanému jeřábu, prostor naplnit během několika hodin.
To je i proto, že Condor má stálou posádku, která sídlí ve druhém patře stroje, nad nákladovým prostorem. V klasickém případě je to šest lidí v ohromném kokpitu, tedy dva piloti, navigátor, radista a dva inženýři. Zkrátka kokpit vypadá jako sovětská verze velitelského můstku USS Enterprise. A dalších sedm lidí v prostoru pro posádku, to jsou lidé, kteří pracují s nákladem. A všichni tihle “skladníci” jsou vystudovaní inženýři.
Ukrajinský zázrak
Kdybyste ještě pořád nechtěli žasnout nad stovkami tun, které se bezproblémově vznáší vzduchem, tak si musíte uvědomit, že Ruslan je produktem studené války. První plány na podobný letoun vznikaly už v roce 1966, ale tenkrát se prací na ohromném čtyřmotorovém kolosu zanechalo a čekalo se, až postoupí technologie natolik, aby se mohl An-142 začít vyrábět. Takže práce na stroji začaly až v roce 1979 a první letoun se vznesl do vzduchu o tři roky později.
Ruslana samozřejmě vytvořila a prodává ukrajinská společnost sídlící v Kyjevě. Největšími odběrateli je právě NATO a pochopitelně nejdřív sovětská vojska a pak i ruská armáda. Ale existují i civilní modely a dokonce má Ruslan pokračovatele, Antonov An-225, ale toho se zatím vyrobil jenom jeden kus.
A závěrem taková zajímavost. S Ruslanem bylo ustanoveno šílených dvacet jedna světových rekordů. Mimojiné pětadvacet hodin dlouhý let na jedenadvacet tisíc kilometrů bez přistání nebo rekord v nosnosti - sto sedmdesát jedna tun vytáhl Ruslan do výšky bezmála jedenácti kilometrů.