Společnost je v tomto ohledu nenávratně rozdělena na takzvané sluníčkáře (též vítače), na xenofobní nácky (též vlastence, kterým jde pouze o to zachovat naší kulturu) a na ty, kterým to je více méně ukradené.

Celostátní nálada je na bodu mrazu. Probíhají mohutné demonstrace proti islámu (a samozřejmě proti uprchlíkům), kde si přihřívají polívčičku přední populisté a získávají tak pomyslné politické bodíky. Protože oni jsou jediní, kteří se nebojí nazvat problém pravým jménem a jsou jediní, kteří chrabře brání ty naše hodnoty, na které si před takovými dvěma lety nikdo ani nevzpomněl.

Islám v České republice nechceme a mrtvej čmoud, dobrej čmoud. Tak nějak lze ve zkratce shrnout vystrašené reakce zoufalých občanů, kteří už toho začínají mít dost a mají strach. Po celé republice probíhají shromáždění a besedy, kde přednášejí zarytí vlastenci, zasévají další semínka strachu a burcují národ, aby se spojil a dal jasně najevo, že takhle teda ne. Žádné uprchlíky tady nechceme.

Na druhou stranu (a o tom jsme se mohli přesvědčit při demonstracích 6. 2. 2016), existují i takzvaní vítači. Oni fakt jakože existují. Člověk si myslel, že je to jen výmysl. Zřejmě skutečně existuje skupina lidí, kteří se vydávají do ulic s transparenty a vítají uprchlíky.

solidarita.socsol.cz_.jpg

I u nás vítači vítají jako vzteklí, ale není koho. Nikdo sem zatím nedorazil. Nikdo sem nechce. (Foto: solidarita.socsol.cz)

Takže na jedné straně zde máme z části vystrašené (xenofobní), z části nasrané a z části už zmagořené obyvatele, kteří nesnáší imigranty a kteří začínají brojit a šířit paniku. No a pak tu máme přehnaně nadšené humanisty, kteří všechny imigranty nadšeně vítají.

Na pozadí všech těchto skutečností je škoda, že tu žádné imigranty nemáme. To pak práce a to nasazení obou táborů tak nějak postrádá smysl a stává se, jak jen to kulantně nazvat, groteskní.

Podle správy uprchlických zařízení, které spadá pod ministerstvo vnitra, bylo k 22. únoru 2016 v zařízeních pro zajištění cizinců dechberoucích 79 osob.

Abychom ale nebyli tak přísní, tak je potřeba k tomu připočíst ještě těch pár desítek křesťanských imigrantů, kteří k nám přiletěli na etapy speciálem. Plus samozřejmě ekonomické uprchlíky, kteří se zde již zdárně etablovali jako například Andrej Babiš nebo Tomio Okamura. To zase jo.

fair.org_.jpg

Fofrem. Žádné válení u moře. Už tu dávno máte být. Už skoro rok vás odsud vyháníme a vy tu pořád ještě nejste. Hoďte sebou. (Foto: fair.org)

Je to škoda. Tady se vedou zuřivé debaty, chodí se protestovat, lidé mají strach a radikalizují se, náckové pobodali muslima, no prostě je to téma číslo jedna a oni se (uprchlíci) ani neobtěžovali, aby se tady ukázali.

Hanba jim, uprchlíkům. Český národ se tak snaží, aby je vyštval (popřípadě část, aby je naopak zběsile uvítala) a oni si jdou do Německa nebo bůhví kam. Jak k tomu pak ti Konvičkové, Okamurové a podobně přijdou? Bez imigrantů jsou tak akorát za blbce a to je škoda, neboť v tomto směru mají hodně co nabídnout.

Měli bychom se jako národ zamyslet. Pokud chceme brojit proti imigrantům, protestovat a vyjadřovat otevřeně vůči nim nenávist, tak je sem nejdřív musíme nějak dostat. Zapomeňme na chvilku na to, kdo z nás je sluníčkář a kdo je xenofob. Je potřeba táhnout za jeden provaz. Musíme vymyslet, jak sem uprchlíky nalákat. Až tady budou, tak potom konečně můžeme začít protestovat, že je tu nechceme. Jedině tak nebudeme před celým světem vypadat jako pitomci.

A jestli sem někdy nakonec nějací imigranti opravdu dorazí, tak TADY se můžete podívat na 11 způsobů, jak je smysluplně využít.