Poté co se Tálibán navrátil k moci v Afghánistánu, stalo se islámské právo šaría znovu hojně diskutovaným tématem. Za předchozí vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001 bylo totiž právo šaría v zemi uplatňováno velice striktně. Za vraždu bylo možné uložit trest smrti, za cizoložství ukamenování a za krádež useknutí končetiny. Islámské náboženské právo je ve srovnání s principy moderního světa kulturně zaostalé, což je také primárním důvodem, proč dokáže budit strach a hrůzu.
Právo šaría
Právo šaría zvládlo v posledních letech v českém veřejném i politickém prostoru vyděsit poměrně značné množství lidí… a vlastně docela po právu. Mezi islámem a například křesťanstvím, které je většině Evropanů mnohem bližší, je spousta diametrálních rozdílů, ale také spousta spojitostí.
Islám se často skloňuje například s naprostým nedostatkem ženských práv, zatímco křesťanství se proti tomu staví na jakýsi imaginární podstavec „správného náboženství“. Zde je potřeba vzpomenout například nechvalně proslulé čarodějnické procesy, během kterých křesťané ve jménu víry zvesela upalovali lidi (většinou ženy) na hranicích, a to často z naprosto absurdních a nesmyslných důvodů.
Problém je ovšem v tom, že křesťanství si tuto cestu vyšlapalo někdy v 15. století, zatímco islám a právo šaría se s podobnými středověkými zvrácenostmi v poklidu toulá světem v současnosti, ve 21. století, když lidstvo létá raketoplány do vesmíru, Tesla vyvíjí plně autonomní vozidla a poslat fotografii z Čech do Austrálie (samozřejmě smartphonem) trvá asi jednu sekundu. Islám je v těchto ohledech prostě a jednoduše naprosto kulturně zaostalým náboženstvím.
Cesta
S nedávným tálibánským obsazením Afghánistánu opět začalo právo šaría rezonovat společností. A co vlastně znamená to právo šaría, které zvládá tak sebevědomě děsit voliče ve střední Evropě? Šaría znamená v doslovném překladu „cesta“ – je tedy zřejmé, že má vést věřící jakousi „správnou“ cestou. V obecné definici se pak jedná o systém islámského náboženského práva, které vychází z odpovídajících náboženských zásad islámu – tedy především z koránu.
Šaría má vlastně věřícímu sloužit jako návod, který ukazuje, jak žít v soukromém životě v souladu s islámským náboženstvím, jaký mít vztah k Alláhovi a jak se má člověk chovat k člověku. Komplexnější právní systém byl na právo šaría navázán až posléze, a to dle potřeb chalífátu. Mimo jiné se šaría zabývá okruhy jako je politika, obchod, rodina, sexualita, ekonomie, bankovnictví a tak podobně.
Nutné je zmínit skutečnost, že šaría je v podstatě pouze jádrem islámského práva – klíčové je však to, jak je právo šaría interpretováno a vykládáno. Korán je totiž často v některých svých částech neurčitý a nesrozumitelný, proto se jím bez jakéhokoli výkladu prakticky řídit nedá.
Šaría nestojí v rovině se státním sekulárním právem, ačkoli je pravdou, že některé muslimské státy zavádí části práva šaría i do práva státního. Zmínit lze například Saúdskou Arábii, kde mají například ženy extrémně limitovaná práva, navíc zde platí systém „poručnictví“, kdy muž může a nemusí ženám určité aktivity povolit – například studium nebo cestování. Nedávno bylo například ženám v Saúdské Arábii povoleno řídit auto, předtím takovou možnost neměly. S právem šaría je často spojován také například Súdán, kde se hovoří i o tom, že šaría přispěla k jeho rozpadu, neboť jednoduše není a nemůže být kompatibilní se sekulární formou vlády.
Trestní systém
Nejděsivější složkou práva šaría je pravděpodobně jeho trestní systém. Trest smrti lze dostat například za krádež, vraždu, znásilnění, homosexualitu nebo – pozor – za čarodějnictví. Že by rys křesťanství? Možná, nicméně hovoříme o křesťanství v 15. století. V Súdánu se za vlády Umara Bašíra mezi lety 1989 až 2019 trestalo také velmi přísně – za krádež amputace ruky, bičování za alkoholismus a kamenování za cizoložství. V roce 2020 ovšem nová vláda užívání islámského práva v zemi zrušila.
Kolem a kolem, islámské právo šaría by z davu nijak nevybočovalo, kdyby bylo aplikováno dva tisíce let zpět a prošlo stejným vývojem jako většina dalších náboženských směrů. Jenže k onomu vývoji nedošlo, islámské právo se zaseklo někde na přelomu starověku a středověku. Pokusy o povrchní narovnání práv ve smyslu „povolme ženám řídit auto“ působí absurdně, na druhou stranu se jedná o důkaz, že ani islámské právo nedokáže být úplně statické. Kulturní a lidská zaostalost z islámského práva přímo tryská a není absolutně kompatibilní s lidskými právy a svobodami, které zajišťuje právo mezinárodní a také listina základních práv a svobod, jež by měla být základem ústavy jakéhokoli státu.
Zdroj: Česká televize, Lidovky
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
