Je jedno, jestli za letošní extrémní sucho můžou imigranti nebo muž s poli rostlinného zlata. Prostě je tady. Je třeba jednat. „Makat“, jak říkají ANOnisté. Vzniká dokonce novela vodního zákona, která je ale úplně k ničemu, protože neřeší řepku, plodinu důležitou pro výrobu ekologických biopaliv. Na litr biopaliv je třeba 2500 litrů vody a spousta chemických sajrajtů. A kde na to vzít a nekrást? To je oč tu běží.
Naštěstí se dá vždycky někde ušetřit. Vezměte si třeba mosty přes řeky. Nebo lávky. Dnes už není populární na nich vybírat tzv. mostné, postavit ho dobře něco stojí, aby stál dlouho, to taky něco stojí. A když je teď to sucho, už vlastně nemají ani primární praktické využití, tak proč tenhle výmysl nezrušit úplně?
Jakoby politici dobře věděli, že sucho bude opravdový problém, zanedbávali dlouhodobě jejich údržbu, aby samy od sebe padaly. To může být případ lávky v pražské Troji, nebo podobná story z Nymburka, kde se na lávku nesmělo z bezpečnostních důvodů od loňského prosince a jejíž demolice aktuálně probíhá. A nejsou to ojedinělé příběhy. Bourá se i most v Olomouci a pozvolna začíná také demolice Jiráskova mostu v Praze. Začalo to uzavřením jednoho jízdního pruhu, v plné parádě bude most stržen až po volbách.
Po nich by v České republice mohl zůstat jediný most, a to ten Karlův. Vždyť je to kus historie a kde by jinak skořepkáři okrádali turisty?
Ale neberte to zase tak vážně, znáte nás. Možná jsme si to celé vymysleli, včetně toho sucha. A možná je to celé jen bouře ve sklenici vody, která se ale kvůli suchu postupně vyprazdňuje. Naštěstí vždycky jednou zase zaprší. A budou povodně. Ale to už je jiný příběh...
A zde si přečtětě o tom, že za tropické teplo mohou migranti. Přivezli ho z Afriky do Evropy v batůžcích spolu s nemocemi.