Dnes je tomu 40 let od doby, kdy bylo uneseno 66 československých mužů, žen a dětí v Angole, kde byli drženi jako rukojmí povstaleckým hnutím UNITA. Češi a Slováci byli vysláni do Angoly za úkolem zprovoznit tamější průmyslový závod na výrobu papíru. Jednalo se o největší únos Čechoslováků v našich dějinách.
Z pracovního pobytu se stalo peklo
![](/sites/default/files/resize/styles/clanek_-_velke_foto_586x330/public/g/images/angola1983-1-586x381.jpg?itok=9lPsIcEB "Zajatí Češi se v Angole "zdrželi" přes 15 měsíců.")
Když 12. března 1983 unesla angolská povstalecká jednotka Národního svazu pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) v oblasti Alto Catumbela 66 občanů Československa, byl to pro všechny šok. Čechoslováci, kteří pracovali na zavedení angolské papírny, byli postupně vytahováni z domků, kde žili. Jednalo se o 28 expertů, 14 manželek, 21 dětí ve věku tři až deset let, lékařku a dvě zdravotnice.
Tehdejší ředitel papírny prý už věděl, že je čekají ve městě potíže. Měl totiž informace od armády a rozvědky. V Angole v té době zuřila občanská válka a ředitel továrny byl zároveň i velitel armády, která byla složena z jeho zaměstnanců a bránila vesnici i papírnu. Do města Alto Catumbela vtrhlo přes tisíc povstalců. Velitel UNITY nejprve uvažoval nad tím, že československé zajatce zabijí. Nakonec však uznal, že se jedná o cennou kořist, a proto se rozhodl je odvést na svoje území. Následoval tedy pochod, který byl dlouhý přes 1300 kilometrů a jenž šli pralesem za neustálého deště. 19. dubna 1983 náhle zemřel jeden ze slovenských zajatců. Jednalo se o 37letého Jaroslava Navrátila.
UNITA propustila nejdříve ženy a děti
Unesení dorazili po více než třech týdnech na základnu povstalecké skupiny, která se nacházela u hranic se Zambií. Na konci června téhož roku byla však jedna část skupiny čítající 45 osob a složená převážně z žen a dětí propuštěna na svobodu, avšak druhá skupina, která se skládala z 20 mužů, musela na svobodu čekat téměř rok, než byla propuštěna.
Když v roce 1975 získala Angola nezávislost, vypukla v zemi občanská válka mezi lidovým hnutím MPLA, které bylo podporováno socialistickým blokem, a povstaleckým hnutím UNITA, které dostávalo podporu ze Západu. Českoslovenští zajatci měli zastání u mnoha organizací a osob, avšak vše bylo zdlouhavé. Tehdejší prezident Gustav Husák žádal o pomoc OSN, Červený kříž a další organizace. Po dlouhém jednání, jež trvalo více než rok, se nakonec vše podařilo. Československo se muselo zavázat, že již nebude do Angoly dodávat zbraně, za což byli rukojmí propuštěni na svobodu.
Veškeré události a aktivity zajatců jsou popsány v knihách Zajati v Angole nebo Než přišla UNITA. Popsal je jeden ze zúčastněných, Lubomír Sazeček.
Podobné články
Jana Mrákotová
Doporučujeme
