Vakcína za rok
Translační medicína je obor, který se zabývá tím, jak přenést výsledky z laboratoře do ordinací a nemocnic. A právě tím se zabývá doktor Mark Toshner z Cambridge, dělá šéfa výzkumu translační medicíny. Toshner napsal před dvěma dny pro server The Conversation vynikající článek, který od té doby přetiskují ostatní servery.
Je to v podstatě kus textu, který má nás všechny pochybující uklidnit a navíc to jde od odborníka na slovo vzatého. Toshner totiž navíc strávil řadu let jako lékař, který se snažil vyvíjet vakcíny a protlačit je na trh. Takže má zkušenosti s tím, jak takový proces probíhá. “Běžně trvá vývoj vakcíny sedm až deset let, to je pravda,” uznává. “Ale teď vám řeknu, co většinu času z těch deseti let dělám - a není toho moc.”
Sám Toshner upozorňuje, že není líný, jenom vývoj a schválení vakcíny je zdlouhavý proces. Musíte žádat o granty, nechat se odmítat, žádat znovu a potom znovu a pak ještě jednou. Realizovat testy, nemít dostatek dobrovolníků na testy, vysedávat před etickými komisemi a čekat řadu měsíců na jejich verdikt, hledat sponzory, připravovat powerpointové prezentace o tom, jestli je tenhle konkrétní lék potenciálně výnosný. A v každém bodě této obludně dlouhé akademické Odysseiy, může projekt kdykoli skončit z bambilionu různých důvodů. Třeba proto, že je najednou potřeba jiný lék a váš projekt se odsune na druhou kolej. Pak čekáte řadu let, než ho zase někdo zvedne.
Jenomže u nemoci covid-19 všechny tyhle problémy odpadají.
Koronavirus je nejlepší motivace
Při vývoji vakcíny proti novému typu koronaviru se s vámi nikdo nebude hádat, jestli je tenhle konkrétní lék potřeba. Dostanete celou armádu dobrovolníků, která je ochotná se nechat testovat ve všech třech fázích vývoje, distribuční plány a finance na výrobu se začaly shánět téměř v tu samou chvíli, kdy se v Číně zavíral Wu-chan.
Verdikt doktora Toshnera, světové kapacity na vakcíny, je následující: rok na vývoj není málo. Sedm až deset let je příliš. Uznává samozřejmě, že v případě covidu tady byla ještě řada dalších pozitivních aspektů. “Ani nezmiňuji to neuvěřitelné štěstí, že se světová pandemie odehrává v době, kdy mohou vědci naprosto rutinně pracovat s jednotlivými geny. Díky tomu jsme v podstatě proletěli počáteční fází vývoje.”
Nikdo nechce zlehčovat těžkosti, které nás teprve čekají. Ale Toshnerův článek nás upozorňuje, že mít tři různé vakcíny, které prošly řádným testováním a schvalování, s devadesáti procentní úspěšností za bezmála rok, je naprosto fenomenální úspěch medicíny. “Řada otázek zůstává stále nezodpovězena, ale s tím se budeme prát postupně. Já jsem optimista. A vy byste měli být také,” říká vědec.
A možná si i z pandemie odneseme něco pozitivního. Třeba že vývoj vakcíny i mimo světovou zdravotnickou krizi nemusí trvat deset let.