Hokejové mistrovství světa už je za rohem. Přesně v polovině května to na Slovensku vypukne. Doslova. Puk je sice věc zdánlivě primitivní, ovšem jen do chvíle, než ho zkusíte vyrobit. Přesněji řečeno „upéct“. Kde a jak se pečou mistrovské puky?
V malé obci jménem Kateřinice, usazené mezi Hostýnskými vrchy na Valašsku, sídlí firma jménem Gufex. Vznikla hned po revoluci a její majitel Karel Mráček se zabýval výrobou pryžových obložení a dalších doplňků. Když se ale v roce 1994 začala hrát v nedalekém Vsetíně hokejová extraliga, změnil se jeho sortiment k nepoznání.
Valašské puky na turnaji století
Gufex se rychle naučil vyrábět světovou kvalitu, což dokazuje i to, že o čtyři roky později, v roce 1998, se už s jeho puky hrál v japonském Naganu turnaj, na který čeští fandové nikdy nezapomenou. Krušovice jsou partnerem světových hokejových turnajů od roku 2015, ale od roku 1998 máme na ledě i reprezentaci v podobě puků. A jakkoliv se může zdát tahle pryžová placka jednoduchá, skutečně není puk jako puk. Hlavní know-how spočívá v receptuře směsi, ze které se puky pečou. Složení těch valašských zná prý jenom pět lidí na světě. Po panu Mráčkovi převzala firmu jeho nevlastní dcera Kateřina, a i když se v Gufexu vyrobí za sezónu přes milion puků, ráda říká, že jde pořád o ruční práci, protože každý jeden puk musí projít při výstupní kontrole rukama několika zaměstnanců.
Černé zlato
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč jsou puky tak krásně černé? Stejně jako u pneumatik jednu z jejich přísad tvoří saze, které jim dají onen černočerný image. Hlavní složkou je samozřejmě kaučuk, ale je tu několik dalších složek, které jsou přísně tajné. Směs se nasype do lisu, kde se asi 12 minut peče při teplotě 170 stupňů Celsia, aby guma zvulkanizovala a získala potřebné vlastnosti. Stejně jako když pečete např. muffiny, i tady dochází k přetečení směsi přes formu, takže se jednotlivé puky musí seříznout a hlavně zkontrolovat, aby měly tu správnou konzistenci a tvar. Co není zmetek, to jde na broušení a další úpravu povrchu, tak aby měl puk odpovídající vlastnosti. Puky z Gufexu procházejí náročnými výstupními kontrolami. Není to jen o tom, že musí dobře svištět po ledě.
Na ledě jako doma v 60 státech
Pro hru na mistrovství světa nebo na olympiádě musí puky od Gufexu splňovat nejpřísnější podmínky. Při srovnání s konkurencí musí méně špinit mantinely a mít povrchovou úpravu, která je ohleduplná k plexisklům, ať už jde o výplně po obvodu stadionu, nebo krycí skla helem. Puk má 170 gramů a může cestovat rychlostí skoro 200 km/h, což z něj dělá smrtící projektil. A sám o sobě je v podstatě nezničitelný, je to přece jenom kus nepoddajné gumy. Jeho potisk ovšem musí podle pravidel hokejové asociace vydržet minimálně jednu odehranou třetinu. Vzhledem k tomu, jak to schytává od mantinelů i nabroušených hokejek, je to vlastně malý zázrak, že je logo čitelné i na konci oné dvacetiminutovky. Úspěchy puků od Gufexu samozřejmě otevřely malé firmě dveře do mnoha hokejových klubů. Jsou hlavním dodavatelem domácí ligy, ale třeba i ruské KHL a posílají své puky do šedesáti zemí světa, dokonce i na tak odlehlá místa jako JAR nebo Mexiko. Jen do NHL se jim ještě nepodařilo proniknout, tady si byznys hlídají domácí výrobci, i když Gufex občas objednávají juniorské a středoškolské kluby. Šeptanda o kvalitě valašských puků se totiž po účasti na mistrácích rychle roznesla a firma díky ní úspěšně přežila i finanční krizi, kdy jí nevýhodný kurz dolaru málem zlomil vaz. Zakázky nasmlouvané na dlouhé měsíce dopředu se totiž musely dodat za původní ceny.
I vy je můžete mít doma
Gufex si samozřejmě celou svou produkci neschovává jen pro profíky a z jeho milionové produkce, kterou ve dvousměnném provozu zajišťuje deset stálých zaměstnanců, tvoří nemalou část také sběratelské puky s fóliovým potiskem, které jsou kvůli své křehké nátuře ideální spíš k vystavování, ale koupit si tu samozřejmě můžete i standardní puky na hraní. A při větším odběru vám na ně firma ráda natiskne cokoliv. Před hrou je dobré puk zmrazit, aby po ledě tolik neposkakoval. Buďte vděční, že dnes můžete hrát s kvalitním a normalizovaným pryžovým výrobkem, protože začátky hokeje byly opravdu dřevní – puk byl ze dřeva a na vesnicích tzv. v „terénu“ se často hrálo s kusem kamene nebo dokonce zvířecího exkrementu. Dnešní gumový puk se skládá z více než desítky ingrediencí v přesném poměru a výsledná směs je elektronicky kontrolována, aby odpovídala standardu a zaručila tak stejné vlastnosti u každé šarže. Zapékací forma navíc po obvodu puku vyrobí známé vroubkování, které umožňuje lepší grip při styku s hokejkou. Všechny tyhle malé detaily dělají mistry světa i z kluků hrajících na zamrzlém rybníce. Možná jste kdysi byli nebo pořád ještě jste jedním z nich. Až příště dáte dělovou ránu a puk posviští přesně tam, kam jste chtěli, vzpomeňte si na zlaté české ručičky z Gufexu. Je to i jejich zásluha.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
