Výstřel z Aurory změnil chod dějin. Byl to symbol, který se stal oblíbeným tématem propagandy. Kdo byl však člověk, jenž jej nařídil? Toto je příběh bolševika, který řídil útok na Zimní palác.
Celým jménem Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko, narodil se v březnu 1883 do důstojnické rodiny v ukrajinském Černihivu. Jeho revoluční nadšení jej vyšvihlo mezi prominentní bolševiky. Studoval na vojenských školách, od 17 let se přidal do tajného sociálně demokratického hnutí. Z akademie musel odejít, když odmítl složit přísahu carovi a vlasti – omluvil to vrozeným odporem k vojsku (což je dost zvláštní u studenta vojenské školy) – byl chvíli vězněn, ale poté se mohl vrátit k otci. Nakonec dokončil vojenské junkerské učiliště v Petrohradě. Účastnil se pokusu o revoluci v roce 1905. Nejdříve za to dostal trest smrti, ten mu však byl zmírněn na 25 let žaláře na Sibiři. Zde jej osvobozují menševici, kteří vyhazují vězeňskou zeď do vzduchu. Ovsejenko prchá do exilu a zapojuje se do revolučního hnutí v Paříži.
Prominentní revolucionář
Jeho život byl v mnohém podobný životu Trockého – pobýval v exilu v Paříži, s Leninem zprvu nesouhlasí – oba tíhnou spíše k menševikům. Dokonce i jeho vzhled připomínal Trockého. Po návratu z exilu (1917) se stává bolševikem. Stává se členem nejrůznějších výborů, nejdůležitější z nich je petrohradský revoluční vojenský výbor, který řídí i kronštadtské vojáky. Lenin chtěl vzít Zimní palác ztečí a udělat de facto revoluci v revoluci a odstranit prozatímní vládu. Ne všichni bolševici však byli pro, Kameněv a Zinovej chtěli počkat a jít více legitimní cestou. Ovsejenko se nakonec přiklání na Leninovu stranu.
Muž, který odstartoval revoluci
7. listopadu 1917 dává Ovsejenko rozkaz k výstřelu z Aurory. Historici tvrdí, že vojáci měli problémy, protože děla na Auroře nefungovala dobře. Nakonec se však povedlo skutečně vystřelit. Následovala střelba z kulometu doprovázená křikem „hurá!“. Na břeh se vylodilo asi 50 námořníků z Aurory, aby se účastnili útoku na Zimní palác. Prozatímní vláda se měla do 8. hodiny večerní vzdát moci, což se, jak víme, nestalo, a z Petropavlovské pevnosti dává rudé světlo Ovsejenkovi znamení, aby zahájil ofenzivu. Loajální síly, které bránily Zimní palác (zajímavé je, že hlavní ochranka byla složena téměř úplně z žen) se ihned rozprchly. Ministři se také rozutekli, pochytat je všechny trvalo asi 4 hodiny. Zatýkal je právě Ovsejenko. Když zjistili, že Kerenskij chybí, velmi je to rozčílilo. Ministrům se však nic nestalo a byli přesunuti do vězení (kde se jim nejspíš ulevilo, jelikož bolševici je museli chránit před lynčováním davu). Následující dny vojáci „vypili“ carské sklepy, které se jim spolu s palácem podařily dobýt. Bolševici museli řešit velké problémy s disciplínou.
Ocelový bolševik
Ovsejenko byl nasazován během občanské války do regionů s největším odporem proti bolševikům. Potlačuje vesnické rebelie, nechává pro výstrahu popravovat. Po jedné vzpouře nechal nastoupit vzbouřené rolníky, kdo mu neřekl své jméno, byl ihned zastřelen. Také potlačoval rolnická povstání v Tambovu, zabavuje místním rolníkům všechny zásoby – nechává jim jen 24 kilogramů brambor a 12 kilogramů obilí. Byl velice výkonný a Lenin si jej vážil (vesnické rebelie považoval za velmi nebezpečné). Po občanské válce nastává ve straně boj, který vede Stalin coby generální tajemník proti Trockému (a to ještě za Leninova života). Ovsejenko je dlouhodobě na straně Trockého. Než se jej Stalin nadobro zbaví, uklidí jej na diplomatický post. Z této pozice v roce 1926 zasahuje i do českých dějin.
Jak to bylo s Radolou Gajdou
V Československu roku 1926 panovaly silné obavy z krajně pravicového puče (což se skutečně stalo roku 1933). Objevuje se podezření, že je podporován Sověty – roku 1920 se měl spojit se sovětskou tajnou službou. Ovsejenko, který je sovětským diplomatem v Československu, to nepopřel, naopak ochotně dodal i jména sovětských představitelů, se kterými spolupráci navázal. Oficiálně však podezření nebylo prokázáno. Znovu se však vynořilo, když se čeští fašisté pokusili o tzv. židenický puč.
Pád revolucionáře
Po diplomatické misi v Československu je Stalin posílá do Barcelony, kde probíhá španělská občanská válka. Je možné, že toto byl jen další střípek v mozaice, která z něj ve Stalinových očích udělala nepřítele – později považoval bojovníky ve Španělsku za potenciální zrádce, kteří se zde nakazili trockismem. Když k tomu připočteme Ovsejenkovo přátelství s Trockým, je důvod hned na světě. V únoru 1938 je zatčen a o dva dny později zastřelen, jeho poslední slova zní:
„Vyřiďte těm venku, že jsem vždycky byl a vždycky zůstanu bolševikem.“
ZDROJE:
https://en.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Antonov-Ovseenko
https://en.wikipedia.org/wiki/Petrograd_Soviet
https://en.wikipedia.org/wiki/February_Revolution
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
