Vladimír Pekelský za svůj život prošel mnoha myšlenkovými veletoči. Nejdříve byl fanatickým fašistou, poté uprchl do exilu, kde byl pro změnu demokratem, poté agentem StB. Poslední zmíněná změna názoru nebyla úplně tak dobrovolná, jak uvidíme..
Příběh Vladimíra Pekelského lze jen těžko rekonstruovat, a to z důvodu nedostatku informací o jeho osobě. Podobně jako v případě Josefa Vávry-Staříka se pokus o jeho portrét bude opírat hlavně o archivní materiály StB a dalších bezpečnostních složek a také o jeho vlastní autobiografie.
Měl se narodit 5. ledna 1920 v Bratislavě, jeho otec byl lékař a měl být kolaborant. O jeho mládí se toho moc neví. Rodina se přestěhovala do Brna, kde také studoval na gymnáziu. K nacionalistickým myšlenkám se začal hlásit již za svých studijních let – do hnutí Vlajka měl vstoupit již v 17 letech.
Je nutno připomenout, co Vlajka byla. Jednalo se o nacionalistickou, fašistickou a také antisemitskou a (za první republiky) antiněmeckou stranu, respektive hnutí. Jejich vzorem byl spíš Mussolini než Hitler, naopak Němce nenáviděli ještě více než Židy. Vše se změnilo po nacistické okupaci, kdy se z Vlajky stala kolaborantská strana a protiněmecká rétorika zmizela. Pekelský za okupace ve Vlajce zůstal, zatímco mnozí členové hnutí právě kvůli kolaboraci opustili. Zůstal v hnutí dokonce i v době, kdy začalo rozčilovat samotné nacisty a Rys-Rozsévač, který hnutí vedl, skončil v koncentračním táboře a Vlajka se přesunula do ilegality. Patřil k tvrdému jádru – podle dochovaných pramenů to byl on, kdo spoluorganizoval „úderné oddíly“ – obdobu Černých košil a SA. Účastnil se pouličních bitek, organizoval útoky na židovské obchody, synagogy či jejich politické odpůrce. Od roku 1941 byl činným v ústředí Vlajky v Praze.
Během protektorátu začal studovat medicínu (1941) v Rostocku a Jeně. Dokončil šest semestrů na těchto dvou univerzitách a po návratu se jeho kolaborace ještě prohloubila – roku 1944 vstupuje do Kuratoria pro výchovu mládeže, které vedl Emanuel Moravec.
Konec války
Po osvobození byl zatčen a předán mimořádnému lidovému soudu, byl však propuštěn. Ovšem když zjistili, že měl i udávat, byl znovu zatčen, z vazby byl propuštěn s tím, že se dostaví k hlavnímu přelíčení. Na to však již Pekelský nečekal a utekl roku 1946 do Rakouska a odsud pokračoval dál až do bezpečné americké zóny v Německu. Nutno říct, že za svou činnost by před lidovým tribunálem nejspíš dostal trest smrti, takže jeho útěk byl určitě odůvodněný. Sám vůdce strany Rys-Rozsévač, ačkoliv byl vězněn v koncentračním táboře, nakonec dostal trest smrti.
Exilový odbojář
V emigraci se od svých minulých myšlenek distancuje – lépe řečeno již je nikde nepropaguje a nehlásí se k nim, místo toho se profiluje jako demokrat a hlavně odpůrce komunismu. Proti němu se rozhodne ze svého exilu v Německu bojovat, konkrétně proti komunistickému režimu u nás. Jako mnoho dalších emigrantů i on vydával vlastní noviny zvané Bohemia. V Německu zakládá Svobodné české křižáky, komunismus kritizuje ještě před únorem 1948, neboť mu už tehdy byla jasná jeho zločinnost a to, že se bolševický režim chopí moci. Získal si sympatie generála Lva Prchaly, který jej jmenoval pověřencem Českého národního výboru (ČNV) v Německu. Podílel se na akcích proti komunistickému režimu v Praze – měl vlastní síť agentů, jejíž centrum (nazvané Hell – peklo) bylo napojeno na západní zpravodajské služby, se kterými Pekelský spolupracoval. Historici soudí, že by například jinak nemohl vydávat časopis – sám na to neměl prostředky. Ozývaly se však proti němu i hlasy, které jej obviňovaly z rozkolu v československém exilu a egoismu, sám Pekelský se s Prchalou postupně názorově rozešel.
Unesen StB
V září 1951 se oženil s Marií Vlašťovičkovou. Nevěděl, koho si vlastně bere. Její první manžel podepisoval rozsudky smrti jako státní zástupce v Třetí říši (měl poslat 120 lidí na smrt), ona sama byla také ve Vlajce. Nejspíš proto byla ochotna spolupracovat s rozvědkou (1946). Od roku 1948 byla Pekelského sekretářkou a o všech jeho krocích informovala Československou vojenskou rozvědku. Vymýšlela způsoby, jak by jej mohla získat pro spolupráci také, rozvědka jí však žádný neschválila. V roce 1953 dostala za úkol vylákat jej do sovětské zóny ve Vídni, kde byl Vladimír unesen – vše bylo velice dramatické, jelikož se Pekelský velmi bránil. Dokonce se zranil, když jej strkali do auta. Státní bezpečnost jej dlouho lámat nemusela – věděl, že mu v Československu hrozí i trest smrti, takže kývl na spolupráci. Dostal krycí jméno Tonda, spolu s manželkou měli donášet informace o našich exulantech. Věděla o nich i CIA, není jasné, zda nebyli dvojitými agenty. K jejich prozrazení došlo v roce 1969, kdy uprchl rozvědčík Ladislav Bittman, jenž prozradil sítě československých agentů. Oba se přestěhovali do Kolína nad Rýnem, kde pracovali pro rozhlasovou společnost Deutsche Welle. Pekelský umírá roku 1975.
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
