Od vynálezu knihtisku v polovině 15. století Johannesem Gutenbergem se můžeme setkat s komunikačními prostředky v tištěné podobě, ačkoliv první rukopisné noviny existovaly již ve starověkém Římě nebo Číně. Vzhledem ke složitému šíření zpráv tesaných do kamene a v rukopisech se knihtisk osvědčil jako geniální nástroj k rozvoji novinového zpravodajství. V 16. století už tisk vycházel běžně a kromě funkce informační a agitační s sebou přináší i funkci manipulativní. Co všechno může ovlivnit naše rozhodování a naše názory, aniž bychom si toho vůbec všimli?
1. Manipulace zpravodajství
V roce 1917 si jedna z největších bank na světě J. P. Morgan najala 12 špičkových odborníků pohybujících se v oboru zpravodajství a médií. Jejich úkolem bylo provést výzkum, který vypátrá nejvlivnější mediální subjekty v USA a zjistí, co vše je zapotřebí ke kontrole veřejného mínění amerických občanů. Experti odhalili, že stačí vlastnit většinový podíl ve 25 největších novinách. Ve své podstatě není potřeba ani média vlastnit, bohatě by stačilo mít v každé redakci jednoho redaktora, který by šířil určitý názor nebo psal o určitém tématu, a o potenciální informaci by se tak dozvěděla takřka celá země ve všech cílových skupinách. Je třeba upozornit, že se jedná o 100 let starý průzkum, který by dnes vzhledem k počtu informačních kanálů v době internetu už neplatil. Jeho podstata ovšem zůstává stejná.
2. Podprahová reklama
O existenci podprahové reklamy existuje povědomí zhruba od 20. let 20. století. Tehdy byla armáda Spojených států amerických nařčena z používání podprahových signálů ve svých písních a letácích. Ty měly přemlouvat americkou mládež k nástupu do armády. Tato podezření však nebyla nikdy vyvrácena ani potvrzena.
Americká popkultura dlouhodobě ve svých sitcomech a filmech odkazuje na spekulace o existenci a aplikaci těchto praktik na svých občanech. Dnes je již kultovní experiment Jamese Vicaryho, který inicioval v jednom nejmenovaném kině v New Jersey. Do filmu Piknik byla umístěna podprahová reklama se sdělením „Pijte Coca-Colu“ a „Jezte popcorn“. Do filmové stopáže byl v pravidelných intervalech vsunut mřížkovaný obrázek Coca-Coly a popcornu po dobu 30 minut, kdy se vždy jednou za čas obrázek objevil tak, že ho divák nevnímal, ale jeho podvědomí ano. Spotřeba Coly následně vzrostla o 18 % a popcornu o 58 %. Zveřejněné výsledky experimentu vyvolaly vlnu rozličných reakcí, což vedlo k zákazu podprahové reklamy ve světě. O 5 let později James Vicary přiznal, že jeho experiment nebyl podložený, a tudíž neexistoval žádný důkaz, který by tuto hypotézu potvrdil.
V českém prostředí se podprahový signál objevil ve večerníčku Pojďte pane, budeme si hrát, kde se v jednom záběru objeví podprahová reklama s nápisem HLASUJI PRO MÍR! Bohužel, ač se tvůrcům podařilo toto odvážné sdělení do večerníčku propašovat, lidé za minulého režimu mohli volit stejně jen komunisty, tudíž si příliš nepomohli.
3. Subliminální sdělení
Další poměrně známou kauzou 20. let je bezesporu využití subliminálních zpráv během vysílání rádia BBC, které se pokoušelo změnit postoj posluchačů rádia. Proto do některých svých znělek zakomponovali slova „this is not a noose, no really its not“, což lze přeložit jako: „Ne, to není oprátka, ne, opravdu není“. Slova však nebylo možné zaregistrovat vědomě, ale pouze když byla znělka puštěna pozpátku. Jednalo se totiž o takzvanou sugesci, tedy podvědomě vysílané signály v určité hlasitosti tak, aby je člověk zaznamenal, a zároveň, aby je nepostřehl.
Australan David John Oates přišel s tvrzením, že některé písně a proslovy v televizi, které si přehrajeme pozpátku, nám podvědomě sdělují informace, jež naše mysl zaznamenává, aniž bychom si jich všimli. Oates prý našel už stovky podprahových sdělení, například v písni Help od skupiny Beatles se prý masivně podporuje kouření marihuany. Při přehrání jedné pasáže pozpátku lze slyšet větu „now he uses marijuana“. Rovněž koluje fáma, že kapela Led Zeppelin ve svých písních zmiňuje satana. Opět se jedná o nepodložená tvrzení.
4. Product placement
Jedná se o formu skryté reklamy v podobě umístění výrobků, názvů nebo log do filmů, seriálů, videoher apod. V České republice byla až do roku 2009 zakázaná. V amerických velkofilmech je běžné tuto formu reklamy využívat, jelikož dokáže zaplatit podstatnou část nákladů na film. Korporace se nebojí investovat do product placementu v blockbusterech a snímcích vzbuzujících masový zájem okolí, jelikož v případě úspěchu drží trvalou hodnotu propagace. Tyto filmy totiž uvidí milióny lidí nejen v kinech, ale i v televizi. Příkladem budiž například James Bond a jeho hodinky. Desítky let měl na ruce značku Rolex, nicméně v posledních dílech už je to jiná značka – Omega.
Podobné články
Doporučujeme
