Od roku 1936 do roku 1945 jej vídal na denní bázi a znal ho jako málokdo. Erich Kempka po dobu dlouhých devíti let sloužil jako osobní řidič Adolfa Hitlera. Nacistickému Vůdci byl Kempka natolik blízký, že byl dokonce pověřen přivezením benzínu, pomocí kterého byly následně spáleny ostatky těl Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Přestože se mu posléze podařilo z komplexu bunkrů prchnout a proniknout skrze sovětské linie, byl v červnu zajat americkými jednotkami u Berchtesgadenu.
Mechanik z Oberhausenu
Erich Kempka se narodil 16. září roku 1910 v Oberhausenu do početné rodiny horníka – byl jedním z deseti dětí. Nebylo překvapením, že se ve 30. letech minulého století stal zrovna Hitlerovým řidičem, neboť pracoval jako mechanik pro výrobce automobilů DKW. Do nacistické strany vstoupil jako člen #225 639 dne 1. dubna roku 1930 a stal se řidičem nacistického politika Josefa Terbovena.
Na této pozici setrval až do 29. února roku 1932, kdy byl na Terbovenovo doporučení posunut na pozici záložního řidiče Hitlerova osobního doprovodu. Kempkovo postavení by se dalo snadno odbýt slovem „obyčejný řidič“, ovšem v kontextu doby se jednalo o poměrně vysoké, prestižní a zodpovědné postavení, v rámci něhož se člověk dostal do nejbližšího okolí těch nejvýznamnějších představitelů nacistické „politiky“. Z dnešního pohledu nebylo jistě o co stát, před 90 lety byla však v Evropě nacistická ideologie na vzestupu, leckdy smíšená s fanatismem.
Kempka byl mimo jiné znám také jako jeden z původních osmi členů čety známé jako SS-Begleitkommando des Führers, tedy jakési SS eskortní komando samotného Hitlera. Jednotka byla v rámci nacistické hierarchie důležitá, neboť byla pověřena ochranou Hitlerova života. Poté, co v roce 1936 zemřel Hitlerův řidič Julius Schreck, se stal Erich Kempka novým hlavním Vůdcovým šoférem. Rovněž byl Hitlerem jmenován na pozici šéfa Vůdcovy automobilové flotily (Chef des Kraftfahrwesens beim Führer und Reichskanzler).
Narozeninový pancíř
Hitlerova „automobilová flotila“ většinou čítala kolem šesti až osmi černých mercedesů, které Kempka standardně řídil. Tyto vozy byly umístěny jak v Berlíně, tak například v Mnichově a na dalších místech. Pokud nebyl Hitler doprovázen někým „důležitým“, seděl obvykle vepředu vedle Kempky, vzadu pak seděl Vůdcův komorník. V případě cestování v kolonách byl Hitlerův vůz obklopen vozy vlevo i vpravo, přičemž jeden vůz s muži FBK, druhý s oddílem Říšské bezpečnostní služby. V jedoucí koloně vozů následoval lékařský vůz a další automobily pro zástupce tiskové agentury a potřebné zásoby.
Těsně před válkou, v červenci roku 1938, byl právě na Kempkův pokyn postaven nový, plně pancéřovaný mercedes, který byl dodán k Hitlerovým 50. narozeninám 20. dubna 1939. Vůz disponoval 18mm ocelovým plechem a 40mm neprůstřelným sklem. Osobním řidičem Adolfa Hitlera byl Kempka po celou dobu trvání druhé světové války, což svědčí o jeho oddanosti.
Klíčovou úlohu sehrál také v roce 1945, na samém konci války, a to ve chvíli, kdy byl konec nacistického Německa nezpochybnitelný. Kempka v tu dobu dohlížel na početnou flotilu přibližně čtyřiceti vozidel a šedesáti řidičů a mechaniků. Adolf Hitler byl v závěru války již ve velice znepokojivém stavu. Je známo, že přibližně deset dní před Vůdcovou sebevraždou s ním Kempka strávil přibližně patnáct minut, když mu přál k narozeninám.
Poté, co Adolf Hitler a Eva Braunová spáchali 30. dubna 1945 ve svém bunkru sebevraždu, byl Kempka jedním z těch, kteří se postarali o spálení ostatků. Byl to Otto Günsche, který Kempkovi zatelefonoval a pověřil jej, aby sehnal co nejvíce benzínu a donesl ho k nouzovému východu Hitlerova bunkru. Kempka se svými podřízenými obstaral osm až deset armádních kanystrů s benzínem, tedy přibližně 180 až 200 litrů hořlaviny. Těla byla z bunkru tímto východem vynesena a následně v zahradě za říšským kancléřstvím spálena.
Zajat a propuštěn
V noci 1. května se Erich Kempka rozhodl opustit komplex bunkru spolu s prominentními nacisty a dalšími členy nacistického velení. Skrz síť podzemních železničních tunelů se skupiny dostaly mimo bunkry, kde je však čekal střet s nepřátelskými jednotkami. Erich Kempka se přes linie sovětských vojsk dostal s pomocí jugoslávské dívky, která tvrdila, že se jedná o jejího manžela a provedla jej skrze sovětská kontrolní stanoviště. Na konci května se Kempka přes Wittenberg dostal až do Berchtesgadenu, kde byl však 20. června zajat americkými jednotkami.
V zajetí byl držen až do 9. října 1947, přičemž byl prvním svědkem, kterého Američané zajali a který mohl potvrdit Hitlerovu smrt. Kempka v době svého zajetí přednesl mnoho důležitých svědectví, ať už se jednalo o Hitlerovu smrt nebo o osud Martina Bormanna. V již zmíněný říjnový den byl ovšem Erich Kempka propuštěn. Zemřel 24. ledna roku 1975 a až do své smrti byl zřejmě přesvědčeným nacistou, neboť se ještě rok před svou smrtí zúčastnil setkání členů I. SS Panzer Corps. Na Kempkovo pochybné „neodsouzení“ reagovala v roce 2008 například obhajoba řidiče Salima Hamdana, jenž sloužil jako šofér Usámy bin Ládina. Argument o jeho nevině byl postaven na tom, že ani Erich Kempka nebyl souzen jako válečný zločinec, přestože působil jako osobní řidič Adolfa Hitlera.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
