Byl u vstupu do EU
Vladimír Špidla se narodil v roce 1951, jeho otcem byl český divadelní herec a režisér Václav Špidla, který se proslavil tím, že působil v Národním divadle a spolupracoval například s režisérem Jiřím Frejkou. Po maturitě se Špidla rozhodl vystudovat historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, což ho následně dostalo k mnoha pracovním pozicím. Špidla byl chvíli archeologem, pracovníkem památkové péče, ale i zaměstnancem mlékárny či dělníkem na pile. Po sametové revoluci zastával post ředitele Úřadu práce v Jindřichově Hradci.
I když jeho otec působil v KSČ, on sám se v dobách socialismu nikdy o politiku aktivně nezajímal. To se však změnilo po roce 1989, když se stal jedním ze zakládajících členů sociální demokracie. V Jindřichově Hradci následně vykonával post místopředsedy pro školství, zdravotnictví, sociální věci a kulturu a už v roce 1992 působil jako člen předsednictva v ČSSD, což ho postupně dostalo až na post předsedy strany. V roce 1996 byl zvolen do funkce poslance Poslanecké sněmovny.
Do té nejvyšší politiky se dostal až v roce 1998. Tehdy se stal místopředsedou vlády ve vládě současného prezidenta Miloše Zemana a zároveň byl ministrem práce a sociálních věcí. Tehdejší vláda ČSSD ovládala tuto zemi skrz takzvanou opoziční smlouvu, což se voličům příliš nezamlouvalo, a proto strany odmítly v tomto způsobu vládnutí pokračovat. V následujících volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 získala ČSSD 30 % hlasů. Volebním lídrem byl právě Špidla, který byl nakonec jmenován předsedou vlády. Vládní koalice byla tehdy tvořena třemi stranami, a to ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU.
V době vládnutí Špidlovy vlády se stalo hned několik zásadních věcí, které rozhodovaly o budoucnosti Česka. Ta první z nich se odehrála 14. června 2003, kdy probíhalo v ČR referendum o vstupu naší země do EU. Volební účast byla tehdy celých 55 % hlasů, z čehož 77 % voličů hlasovalo pro vstup do Evropské unie. Dalším velkým krokem byla reforma veřejných financí, která zahrnovala například zvýšení spotřební daně, zvýšení odvodů živnostníků na sociálním pojištění nebo zvýšení daně z nemovitosti. Cílem bylo snížení rozpočtového schodku, který by časem umožnil České republice přijmout euro.
Špidla dělal na levicového politika poměrně rozumná rozhodnutí. V pozici premiéra se například rozhodl „odstřihnout“ Zemanova bývalého asistenta Miroslava Šloufa, který představoval při cestě do Bílého domu bezpečnostní riziko. 12. srpna 2002 vyhlásil tento bývalý premiér i například stav nouze kvůli povodním.
Bohužel, jeho vlastní strana nesouhlasila s daňovou a zrahniční politikou vlády, což společně s neúspěchy ČSSD v evropských volbách a neúspěchy sociálně-demokratických kandidátů v prezidentských volbách vyvolalo vyjádření nedůvěry Ústředního výkonného výboru ČSSD. Špidla to sice ustál, totéž nicméně neplatilo pro další hlasování, a sice to o dalším vládnutí ve formátu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Když 2. července 2004 podal demisi, na jeho místo nastoupil jiný člen ČSSD Stanislav Gross.
Špidla měl však velké „štěstí“, protože se jen o pár měsíců později se stal evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, kterou nakonec vykonával necelých 6 let. V této pozici pomáhal například zajišťovat rekvalifikaci lidem, kteří přišli o práci nebo zlepšoval pracovní podmínky pro zaměstnance. Když v roce 2010 skončil, rozhodl se kandidova v Českém Krumlově do Senátu, ale nevyšlo to. V roce 2012 byl jmenován do stínové vlády ČSSD na pozici ministra životního prostředí. Od roku 2014 do roku 2017 pracoval na Úřadu vlády ČR pro Odbor poradců a poradkyň předsedou vlády. Dnes radí ministryni Maláčové, jinak se ale hodně věnuje svému vnukovi, který trpí autismem.