Zlatá devadesátá léta skončila
90. léta byla pro českého nácka, fašouna, skina (české pojetí výrazu skin nesouvisí s originálními skinheads z Velké Británie) doslova zlatou érou. Kapela Orlík byla na vrcholu a Landa vypouštěl svá nejlepší alba do éteru. Vlastenecká subkultura se vyznačovala typickými znaky, které byly na ulici nepřehlédnutelné a vzbuzovaly strach a respekt. Kanady, maskáče, bomber, vyholená hlava, IQ pod 80 a zhrzenost okolní společností, že za vlastní neúspěch může někdo cizí. To vše vám stačilo k tomu, abyste někam patřili. Sice to nebyli kámoši na život a na smrt, ale na pivko s vámi zašli. Dokonce jste v jejich přítomnosti mohli nahlas poslat cikány do plynu a ještě si s váma ťukli pivem. V početnější partě jste si dokonce mohli troufnout na bezbranného anarchistu nebo cikána. Jenže tyhle časy jsou ty tam.
Devadesátkoví náckové vyrostli. Někteří z nich dostali rozum, sundali bombera, našli si ošklivou holku a udělali si dítě. I David Matásek začal hrát v telenovelách. Ostatní buď seděj, makaj ve fabrice anebo doma tiše čekaj, až hajlování bude opět v kurzu. V souvislosti s úpadkem neonacistické subkultury v Čechách jsme se zároveň stávali svědkem digitalizace lidstva. Na internet a sociální sítě se postupně přesunuli i fašounci. Místo zvedání pravic lajkují xenofobní a homofobní skupiny a v internetových diskuzích se vymezují vůči menšinám a přistěhovalcům. Už to nejsou ti plešatí kluci z posilovny, co šli z osmý třídy na učňák, ale je to třeba tvoje máma, táta, babička, teta nebo holka.
Globalizace znehodnotila vše, co mohla. Dokonce i Landu
Pak přišly další rány pod pás, které nešly zvrátit. Nácky oblíbené oblečení značky Thor Steinar koupili Arabové a firma Lonsdale, kterou měli tito lidé v oblibě, se od rasismu distancovala veřejnou kampaní. V kampani se objevili lidé všech ras v oblečení Lonsdale a bylo po legraci.
Rozvoj sociálních sítí a YouTube s sebou přinesl i zajímavý oxymorón - rapující nácky. Šlo o „vlastence“, kteří za pomoci černošské hudby propagovali bílou rasu. Zní to absurdně a absurdní to bylo. Pak naštěstí přišel Ortel. Tomáš Ortel v roli Lukea Skywalkera jakožto posledního rytíře Jedi, který přinesl světlo naděje do prostých vlasteneckých duší. Plné kulturáky na malých městech praskají ve švech a hrdí burani s rukou na srdci zpívají pochmurnou píseň o mešitě, kterou někdo postavil v křesťanské zemi. Česká republika je jednou z nejvíce ateistických zemí světa, ale jakmile se začne mluvit o našem údajném úhlavním nepříteli (islámu), tak se stáváme křesťany.
Přichází další rána pod pás. Kdysi modla českých nácků Daniel Landa na svém Facebooku sdílí fotografii, na které je zachycen spolu s několika muslimy. Navíc je nazývá svými bratry. Náckové zuří. Nevadí. Stále ještě máme Ortel, takže o víkendu se jde na koncert na Říp, kde akusticky Tomáš Ortelů zazpívá za 60 tisíc za hodinový koncert, a poté prodá oblečení a desky za dalších 20 tisíc. Následně nasedne do svého nového hummeru a vyrazí zpět do Plzně, kde bydlí. Objektivně je ta hudba děsná. Landa měl alespoň kvalitní produkci a uměl česky.
Termín vlastenectví znehodnotili absolventi vysoké školy života
Časy se mění. Většinová společnost pokládá Ortel za něco normálního a zcela běžného. Město Počátky v okrese Pelhřimov si je dokonce pozve za veřejné prostředky na městské slavnosti. Úřednici na tom nepřijde nic divného. Je to levnější než Neckář a lidé to znají. Není se čemu divit, když se kapela objeví na vrchních příčkách v hudební anketě Český slavík. V anketě však hlasují diváci a Ortelu navíc stačí na vítězství pouze pár desítek tisíc hlasů. Problém je spíše v tom, že celý pořad televize Nova vysílá v hlavním vysílacím čase.
Ale víte, jak to chodí. Po vlasteneckém koncertě Ortelu se stejně zajde na kebab k Turkům a pak pro dva lahváče do vietnamský večerky na doma. Slušnej vlastenec by v noci otevřeno neměl, protože v noci pracují jen ku*vy a zloději, jak jednou řekl Jiří Krátký z ČSSD.
A zde se Tomio Okamura vypořádal se všemi imigranty již týden po volbách.