Paul Tobin a Joe Querio si půjčili úspěšnou ságu polského spisovatele Sapkowského.
Někdy stačí, když se vám podaří jedna věc. Andrzej Sapkowski napsal Zaklínače, nekonečnou ságu o mutantovi, který chodí po krajině s mečem a vymítá zlo. Byl jsem ještě na základní škole, když jsem si v knihkupectví koupil paperback s fialovomodrou obálkou. Byl to Zaklínačův ”Věčný oheň”. Četl jsem ho v čekárně u zubaře a dodnes si pamatuji docela přesně, že po ohni přišlo peklo, v němž hrály hlavní roli vrtačky a plomby. Pokud máte rádi fantasy, je to něco, jako kdybych se vám snažil popsat chuť brambory. Můžu napsat cokoli, ale stejně nakonec řeknete - no jasný, přece brambora, znám! Zaklínač se povedl.
Po knižní řadě přišla hra, pak několik pokusů o komiks a teď tu máme další v řadě. Z obálky na nás shlíží Zaklínač v podání Mika Mignoly, skvělého otce a kreslíře Hell Boye. Obálka nemá chybu, snad až na to, že někdo může čekat Mignolovu kresbu i uvnitř knihy. Věci se mají tak, jak jsou napsány. Autorem komiksu Zaklínač - Skleněný dům, které po originálním vydavatelství Dark Horse do češtiny převedli střelci z Crwe, je docela mladé tvůrčí duo Paul Tobin (scénář) a Joe Querio (kresba). Zatímco Tobina můžete znát z marvelovských komiksů Fantastic Four, Querio se podepsal pod několika knihami z Mignolovské řady B.P.R.D.
Když si člověk kupuje fantasy, neměl by čekat, že se mu v knize stránku po stránce rozvine hluboké psychologické drama. Zaklínač je stejně jako v knižní předloze člověk, který byl pomocí mutagenů, jedů a magických přípravků přeměněn na jedince se zrychlenými a vylepšenými smysly a nadpřirozenými schopnostmi. Procedura se na něm podepsala i tím, že je citově chladný, těžko se může zamilovat, ale stejně, jako na něj nepůsobí jedy, je těžké ho i opít.
Nic z toho se v komiksu nerozebírá, bere se samo sebou, že to tak se Zaklínači chodí. Jeden z posledních představitelů svého cechu, Gerald z Rivie, jede krajem na své herce a na břehu jezera potkává rybáře Jakuba. Po večeři a láhvi dobrého vína se ukáže, že Jakubova žena Marta je sice již několik let mrtvá, ale to jí vůbec nebrání, aby si dvojici mužů prohlížela z nedalekého vršku. Ani živá, ani mrtvá, ale ani to není nic, s čím by se Zaklínač nesetkal. Příběh se zamotává a do hry vstupují další postavy vypůjčené nebo nějak odvozené ze staré, povětšinou slovanské mytologie: Topivec, který vás ve chvíli nepozornosti stáhne do hlubin, babizna Hrobice požírající mrtvá těla nebo Lešij - děsivý vládce hvozdů, před nímž se Gerald s Jakubem ukryjí do zdánlivého bezpečí podivného domu na mýtině uprostřed lesa.
Uvnitř se dějí zvláštní věci. Jednou z mnoha je to, že se samovolně a v pravidelném rytmu přeskupují barevné vitráže v oknech domu. Téměř jako by chtěly něco říct nebo naznačit. Přichází chvíle, kdy se může rozehrát temná detektivní hra. Kdo je vinen a kdo bez viny? Nic nemusí být takové, jak se na první pohled zdá.
Každý, kdo se nechá dovést příběhem až do samotného konce, si vzpomene na komiksy, které byly napínavější, temnější nebo překvapivější. Ale Zaklínač má přesto něco do sebe. Za prvé je to kresba a její celkové ladění do temných tónů. Pohybujeme se v prostředí, kde si podávají ruce zlé síly, krvežíznivé bruxy, krvelační vlci a armády neživých lačnící po lidské duši. Kreslíř Querio si se vším poradil skvěle. Možná ne tak dobře, jak by to udělal jeho zřejmý vzor Mignola, ale pořád tak, abyste s chutí čekali na případné pokračování. Zaklínač nepřináší nic nového. Ale ani nenudí. Je to přesně ten komiks, který vám pomůže strávit skvělý večer ve světě fantazie. Během jednoho týdne jsem si ho dal dvakrát a vůbec jsem nelitoval. Jděte do něj!
A TADY máte předchozí díl o Arkham Asylum od Granta Morrisona.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
