Můžete se zdlouhavě babrat ve složitých intelektuálních analýzách, jako je třeba slavná kniha Střet civilizací od amerického politologa Samuela P. Huntingtona. A nebo se na to můžete podívat selským rozumem. Pak zjistíte, že složité mezinárodní problémy mají někdy úplně jednoduchá vysvětlení.
Muslimové nejsou šťastní!
Nejsou šťastní v Gaze. Nejsou šťastní v Egyptě. Nejsou šťastní v Libyi. Nejsou šťastní v Maroku. Nejsou šťastní v Íránu. Nejsou šťastní v Iráku. Nejsou šťastní v Jemenu. Nejsou šťastní v Afghánistánu. Nejsou šťastní v Pákistánu. Nejsou šťastní v Sýrii. Nejsou šťastní v Libanonu….
Tak kde vlastně muslimové šťastní jsou?
Jsou šťastní v USA. Jsou šťastní v Austrálii. Jsou šťastní v Kanadě. Jsou šťastní v Anglii. Jsou šťastní ve Francii. Jsou šťastní v Itálii. Jsou šťastní v Německu. Jsou šťastní ve Švédsku. Jsou šťastní v Norsku.
V zásadě jsou muslimové šťastní v každé zemi, která není muslimská, a nešťastní v každé zemi, která muslimská je.
A koho z toho obviňují?
Islám určitě ne, ani nikoho z jeho vůdců. Neobviňují z toho sami sebe a už vůbec z toho neobviňují Alláha. Obviňují z toho ale hostitelské země, kde jsou šťastní. Chtějí ty země měnit tak, aby vypadaly jako islámské země, ze kterých odešli, protože v nich nebyli šťastní.
Jenže až se to za pár let muslimům podaří, nebudou šťastní už vůbec nikde...
Všichni tihle hodní lidé zatím jen zoufale hledají štěstí: