Několik mrtvých kaňourů a daněk se srnkou na chvojí si vysloužili titulek "feudální estetika" a zhnusené odplivnutí nad tím, jak se podnik Lesy ČR vizuálně prezentuje. Jistě, tato prezentace nepatří mezi nejvkusnější, ale na druhou stranu, pokud by byla mrtvá zvířata vystavena hezky, vypadalo by to ještě stokrát bizarněji. Smrt není žádná fešanda. Právě polopatičnost a jistá hrubost, se kterou jsou mrtvá zvířata prezentována, působí ve své přirozenosti vlastně celkem normálně.
Otázkou zůstává, zda je vůbec vhodné mrtvou zvěř vystavovat. My si myslíme, že ano. Tento pohled byl po statisíce let nejběžnějším výjevem, který člověk spatřil. My jsme jedna z mála - řekněme dvou, tří - generací, pro které je to něco neobvyklého. A mrtvoly zvířat, která konzumujeme, je potřeba vidět. Jinak se z masa stává spotřební zboží, a my plíživě ztrácíme úctu k živým tvorům, ze kterých pochází. Reálná mrtvá zvířata můžeme dnes vidět maximálně tak vycpaná v muzeích.
Odvykli jsme si vídat i mrtvé lidi. Z naší společnosti naprosto vymizelo poslední rozloučení s příbuznými tváří v tvář. Už je nikdy neuvidíte, protože je spálí a veřejně neukážou.
Podtrženo, sečteno - na vystavení mrtvých zvířat není nic špatného. Jediné, co se dá v tomto případě vytknout, je absence tzv. výřadu, kdy se po lovu slovená zvířata vystaví, zatroubí se na trubku a je jim vzdán hold. Pak se snědí.
Lesy ČR udělaly výstavku a my bychom chtěli, aby byla estetická. Kdyby ale byla, byla by to mnohem větší neúcta k mrtvé zvěři. To, že je přemnožená a myslivců šmahem ubývá, není žádné tajemství. Střílet se však musí, protože škody, které v lesích páchá, jsou čím dál tím markantnější.
A dělat, že po zastřelení přestává existovat, je stejné potlačení přirozenosti jako v případě sexu ve Čtyřlístku.