22. ledna roku 1980 došlo v Moskvě k zatčení Andreje Sacharova, sovětského fyzika, který se podílel na vývoji první vodíkové bomby v SSSR. Zatčen byl poté, co kritizoval sovětskou vojenskou intervenci v Afghánistánu. Sovětskému disidentovi tak byla odebrána četná vědecká vyznamenání a byl vypovězen do vzdáleného města Gorkij.
Andrej Sacharov
Andrej Sacharov se narodil v Moskvě roku 1921 do rodiny ruské inteligence. Vystudoval fyziku na Moskevské univerzitě a v červnu 1948 byl přijat do sovětského programu jaderných zbraní.
V roce 1948, po odpálení své první atomové bomby, se Sověti připojili ke Spojeným státům americkým v závodě o vývoj vodíkové bomby, tedy zbraně, o níž se tvrdilo, že je mnohonásobně silnější než bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki.
Sacharova koncepce bomby „Layer Cake“ vykazovala slibné výsledky, ale koncem roku 1952 Američané úspěšně odpálili první „superbombu“ na světě. Sovětský tým spěchal, aby své soupeře dohnal, a s pomocí sovětské špionáže se nakonec přiklonil ke stejné koncepci jako Američané – radiační implozi.
Vodíková bomba
Dne 22. listopadu roku 1955 Sovětský svaz úspěšně odpálil svou první vodíkovou bombu. Ačkoli byl Sacharov za svůj úspěch vyznamenán řadou sovětských vědeckých vyznamenání, vědec byl stále více znepokojen důsledky této děsivé zbraně a později litoval své odpovědnosti za její vytvoření.
V roce 1957 jej obavy z biologických rizik jaderných zkoušek inspirovaly k napsání odsuzujícího článku o účincích nízkoúrovňového záření a vyzval k zastavení jaderných zkoušek. Sovětská vláda jeho kritiku zamlčovala až do roku 1969, kdy byla Sacharova esej propašována ze země a zveřejněna v deníku The New York Times.
V eseji napadl závody ve zbrojení a sovětský politický systém a vyzval k vytvoření „demokratické, pluralitní společnosti bez netolerance a dogmatismu, humanitární společnosti, která by se starala o Zemi a její budoucnost“.
Nobelova cena za mír
Po zveřejnění eseje byl Sacharov propuštěn ze zbrojního programu a stal se hlasitým obhájcem lidských práv. V roce 1975 získal jako první Sovět Nobelovu cenu za mír. Poté, co odsoudil sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979, sovětské úřady rychle zareagovaly a vyhostily vědce do vzdáleného města Gorkij, kde žil v těžkých podmínkách.
V prosinci 1986 Sacharovo vyhnanství skončilo, když jej sovětský vůdce Michail Gorbačov pozval zpět do Moskvy. Následně byl jako demokratický reformátor zvolen do Sjezdu lidových poslanců a jmenován členem komise pro přípravu nové sovětské ústavy. Sacharov zemřel v roce 1989 ve věku 68 let na infarkt.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
