Časoprostorová rozcestí, jejichž výsledkem jsou paralelní historie, nabízejí vděčné náměty pro autory sci-fi. Otevření “brány” by nám umožnilo dodat českým stavům před bitvou na Bílé hoře (1620) několik samopalů AK-47, Turkům před Vídní (1683) pár vrtulníků Apache nebo Hitlerovi u Stalingradu (1943) vodíkovou pumu. Pokud vás to baví, hrajte si. Zkuste si ale představit, co by se stalo, kdybyste si odskočí dvacet třicet let do minulosti a zabili svého vlastního otce ještě předtím, než potkal vaši matku. Vznikl by paradox - kdo by se pak vlastně vracel, když vy byste se vůbec nenarodili? Analýza tzv. reliktního záření (které je pozůstatkem velkého třesku) ukázala, že náš vesmír je starý asi 13,7 miliardy let. Jsou dva scénáře, jak skončí. Buď se jeho rozpínání časem zastaví a začne se smršťovat. Hmota, čas a prostor se scvrknou do miniaturní singularity, která pak znovu vybuchne a dalším velkým třeskem vytvoří nový vesmír. A tak pořád dokola. To je v souladu s indickou mytologií, podle které bůh Brahma cyklicky tvoří a ničí svět. Druhým scénářem je tzv. tepelná smrt vesmíru, nazývaná též „velké zchlazení". Po velkém třesku, kdy teplota dosahovala nepředstavitelné hodnoty sto miliard stupňů Celsia, se spolu s rozpínáním vesmíru jeho průměrná teplota stále snižuje. Až jednou vyhasnou hvězdy, klesne k absolutní nule (-273,15°C). Atomy se přestanou hýbat a zavládne všeobecný chaos. To je zcela v souladu s nordickou mytologií popisující Ragnarök, “soumrak bohů”. Podle Seveřanů nebe zamrzne, led zahubí veškerý život a čas se zastaví. Americký profesor teoretické fyziky Michio Kaku naštěstí ví, jak mohou naši vzdálení potomci zkáze vesmíru uniknout. Stačí z něj přeskočit do jiného vesmíru červí dírou, kterou si otevřou destabilizací časoprostoru. Jako kdyby se dvojrozměrní hrdinové Čtyřlístku s pomocí nějakého Myšpulínova vynálezu “prostřihli” na další stránku komiksu. Technologie je prý v zásadě známa, ale je k ní potřeba víc energie, než dnes vyrobí všechny elektrárny světa. Podle konspiračních teorií se to ale už povedlo, jen nám to vlády tají. Zadejte si do Googlu klíčová slova “experiment Philadelphia”. V červenci 1943 prý americká armáda experimentovala s neviditelností, kterou mělo jejím plavidlům zaručit extrémně silné magnetické pole. Podařilo se – torpédoborec Eldridge se zahalil do podivné zelené mlhy, načež se v přístavu ve Filadelfii ztratil z očí pozorovatelů. Vzápětí se ale objevil v 610 km vzdáleném Norfolku, aby se o chvíli později opět vrátil do Filadelfie. Většina námořníků ale z torpédoborce záhadně zmizela. Zbylí byli buď zataveni do trupu lodi, nebo zešíleli. Dva vědci, kteří po zahájení experimentu v panice vyběhli z můstku a skočili přes palubu Eldridge, nedopadli do moře, ale ocitli se na suché zemi v srpnu 1983 - tedy o čtyřicet let později. Výmysl? Hoax? Magořina? Možná, ale třeba jen fluktuace časoprostoru... První dva díly článku najdete ZDE a ZDE.