Ve věku 86 let ve čtvrtek 31. března 2022 zemřel výtvarník a ilustrátor Jiří Šalamoun. Byl dlouholetým vedoucím Ateliéru ilustrace a knižní grafiky na pražské UMPRUM, mimo jiné patřil k těm vůbec nejúspěšnějším a nejpopulárnějším českým ilustrátorům. Šalamoun se proslavil zejména svými ilustracemi děl určených dětem, které vytvářel právě po vzoru dětských naivních kreseb. Nejznámějším Šalamounovým dílem je výtvarná podoba Maxipsa Fíka.
Jiří Šalamoun
Jiří Šalamoun patří nezpochybnitelně k největším a nejvýznamnějším českým ilustrátorům druhé poloviny 20. století. Jeho hravá ilustrace nestojí pochopitelně jen za Maxipsem Fíkem, svou tvorbou ozdobil také mnoho dalších děl, mezi která patří například Tolkienův Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Pan Tau a tisíc zázraků nebo třeba Kronika Pickwickova klubu od Charlese Dickense.
Šalamoun se narodil 17. dubna roku 1935 v Praze, kde vystudoval grafiku na Akademii výtvarných umění a následně Vysokou školu grafiky a knižního umění v Lipsku. Po dobu čtrnácti let vedl Ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM, jako pedagog ale působil také v Americe a Evropě. Byl rovněž držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění za knižní ilustrace.
Ilustrace, filmy i divadelní představení
V loni bylo možné v pražském Muzeu Kampa navštívit velkou výstavu děl Jiřího Šalamouna. Kromě knižních ilustrací se totiž také věnoval grafické úpravě a tvorbě plakátů k filmům či k divadelním představením. Svými ilustracemi, pro které je typická hravost a zkratkovost, doprovodil více než stovku knih publikovaných v Česku, Polsku či Německu.
Stál také za doprovodnými ilustracemi ve filmovém cyklu Kleinových „Básníků“. Mimo jiné vydal Šalamoun dvě básnické sbírky a jednu sbírku záznamů snů. Již zmíněná raritní a velice originální Šalamounova „hravost“ fungovala na principu dětské kreativity a naivních, zjednodušených a zkratkovitých postupů. Právě díky tomuto nezaměnitelnému stylu je Šalamounovo umění snadno rozpoznatelné a velice osobité.
Dětská bezprostřednost a Maxipes Fík
Princip těchto ilustrací jde jednoduše vysvětlit na schématu dvou postaviček, jež jsou nakresleny na dvou stranách papíru proti sobě. Pokud si postavy chtějí podat ruce, „dospělý“ ilustrátor by racionálně jednu z postav vygumoval a přesunul blíž k té druhé. Dětský náhled na situaci je ale jiný – je mnohem snadnější namalovat dvě ruce přes celý papír tak, aby se uprostřed setkaly. Výsledkem jsou dvě postavy třesoucí si vzájemně svýma nepřirozeně dlouhýma rukama a také základní schéma Šalamounových dětských ilustrací.
Nejslavnější Šalamounovo dílo o Maxipsu Fíkovi vzniklo v roce 1975 a v rámci večerníčku mělo premiéru poprvé 12. prosince 1976. Autorem scénáře byl Rudolf Čechura, seriál namluvil herec Josef Dvořák a o hudbu se postaral Petr Skoumal. Seriál pojednává o přerostlém mluvícím inteligentním psovi Fíkovi a holčičce Áje, kteří spolu žijí v Ahníkově u Kadaně. „Čechura byl na začátku té historky,“ říkal s odkazem na autora textu Jiří Šalamoun. „Čechura měl bernardýna, já měl bobtaila, tedy staroanglického ovčáka. Podle něho jsem Maxipsa Fíka kreslil.“
Zdroje: Česká televize, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
