Šlechtické kořeny

Oswald Mosley pocházel ze šlechtické rodiny, do které se narodil 16. listopadu roku 1896 jako nejstarší syn. Jeho otcem byl 5. baronet Oswald Mosley, což je také důvodem, proč zní Oswaldovo plné jméno dle tradice Sir Oswald Ernald Mosley, 6. baronet. Poté, co se jeho rodiče rozvedli, žil se svou matkou a vystudoval Winchester College.

Zajímavé je pozorovat podobnosti mezi Oswaldem Mosleym a například Adolfem Hitlerem, a to vzhledem k tomu, že se oba fanaticky vzhlédli ve fašistické ideologii. Stejně jako Adolf Hitler i Oswald Mosley bojoval v první světové válce, ovšem na druhé straně barikády. Mosley bojoval ve Francii jako voják britské kavalerie a později také u letectva. Kvůli své lehkomyslnosti se ovšem během válečného vření poměrně vážně zranil, a to když se předváděl s letadlem před svou matkou a sestrou.

Na frontu se ovšem se svým zraněním vrátil, přestože nebylo zcela doléčené. Na následky bolestí následně během bitvy o Loos v roce 1915 omdlel a na frontu se již nevrátil. Také Adolf Hitler byl během první světové války vážně raněn. U Mosleyho byla navíc údajně jeho nadřízenými pozorována značná tvrdohlavost, unáhlenost a odvaha.

Po skončení války ve věku 21 let vstoupil do Konzervativní strany, dostal se do Dolní sněmovny a stal se nejmladším členem. Nutno podotknout, že v tu dobu (vzhledem ke svým zkušenostem) byl pacifistou a velkým odpůrcem války. Ve sněmovně se Mosley projevil jako zdatný řečník – opět lze pozorovat podobný rys u německého nacistického vůdce.

Zanedlouho začal svými názory natolik vybočovat z řad Konzervativní strany, že přeběhl k nezávislým labouristům – tedy poměrně netradičně jako politik přešel od pravice k levici. 11. května roku 1920 se oženil s Cynthií Curzon, se kterou následně intenzivně a často cestoval, například také do Indie. Tam se setkal s Mahátmou Ghándím, o němž hovořil jako o indickém Svatém.

Roku 1924 musel Mosley obhajovat své poslanecké křeslo v Birminghamu, kde mimochodem stanul proti Nevillu Chamberlainovi. Mosley nakonec prohrál o 77 hlasů a z výsledků vinil špatné počasí. Do Sněmovny se vrátil v roce 1926, když bylo jedno křeslo uvolněno. Jeho politická osobnost se vyznačovala tím, že po vypuknutí velké hospodářské krize ještě více radikalizovala, až nakonec rezignoval a opustil i Labouristickou stranu.

mohlo by vás zajímat

Židenický fašistický puč byl obskurním pokusem o státní převrat. Předznamenal však nástup nacismu v sousedním Německu

Z pacifisty fašistou

Jen den po tomto rozkolu založil novou stranu, která velice brzy začala vykazovat prvky Mussoliniho italského fašismu. Strana kandidovala ve volbách 1931, od kterých si slibovala velké úspěchy. Volby ovšem skončily pro stranu fiaskem, když získala méně než půl procenta hlasů. Mosley v důsledku špatných výsledků začal stranu transformovat k obrazu svému, což znamenalo i silnější fašizaci.

Definitivní tečku fašizaci strany zasadil svou cestou do Itálie, odkud se vrátil již jako plně odhodlaný a přesvědčený fašista. Ze strany se brzy stala výrazná antisemitská nacionalistická organizace (opět podobnost s Hitlerovými motivy). Mosley se tak stal roku 1932 zakladatelem Britské unie fašistů (někdy známé jako Britská fašistická unie), pod jejíž záštitou hodlal spojit veškeré fašistické síly v Británii.

Mosley se u Mussoliniho inspiroval nejen fašismem jako takovým, ale také účinnými prostředky a praktikami. Právě z toho důvodu Mosley inicioval tzv. černokošilaté gardy, které často násilně útočily na židy a komunisty. Tyto praktiky však nevykazovaly stejný efekt jako v Itálii. V Británii Mosley na svou stranu získal pouze nejradikálnější fašisty, zbytek běžného obyvatelstva si tímto Mosley znepřátelil.

Roku 1933 zasáhla Oswalda Mosleyho tvrdá rána, a to když jeho manželka Cynthie podlehla zánětu podbřišnice. Mosley se ovšem o tři roky později tajně oženil znovu. Tentokrát se však svatba odehrála v Berlíně, v sídle německého ministra propagandy Josepha Goebbelse – přítomen byl mimochodem i Adolf Hitler.

Diametrálně odlišná byla v Británii a v Německu situace před válkou. Zatímco radikalizace v Německu padla na úrodnou půdu, v Británii byl Mosley neustále pod dohledem britské tajné služby a byl na něj vyvíjen značný nátlak. Zlomovým bodem byl rok 1940, když Wehrmacht zvítězil v bitvě o Francii a Mosley se vrátil ke své pacifistické rétorice, kterou zastával na počátku své kariéry. Dokonce vyzval vládu, aby s Německem uzavřela mír – zde lze však polemizovat o tom, jakou měl k tomuto názoru motivaci (například sympatizování s nacistickým režimem).

mohlo by vás zajímat

Nevydařený pivní puč budoucího vůdce Německa: Nacistický pokus o státní převrat skončil dříve, než začal

Neúspěšný politický comeback a Parkinsonova choroba

Den po zvolení Winstona Churchilla do pozice premiéra byl Oswald Mosley internován, Britská unie fašistů byla zakázána a zanedlouho byl uvězněn i zbytek prominentních fašistů, včetně Mosleyho manželky. Během války se již nijak výrazně politicky neangažoval, zato po skončení druhé světové války zformoval Union Movement, krajně pravicovou politickou stranu, jež si kladla za cíl sjednocení všech evropských států v jeden superstát pod nacionalistickou vládou.

Poté, co Mosley zjistil, že jeho megalomanský plán nemá šanci na úspěch, přišel s novou Evropskou národní stranou, která ovšem rovněž nezískala dostatečnou podporu. Velká Británie zřejmě nebyla a není vhodným prostředím pro budování fašistických a radikálních hnutí.

Přestože Mosley značně ovlivnil britské politické prostředí, a to zejména v první polovině 20. století, nikdy se nestal tím prototypem úspěšného politika, jako například Churchill nebo třeba v určitém smyslu i Adolf Hitler či Benito Mussolini. Zoufalý Oswald Mosley se tedy odstěhoval z Británie, a to nejdříve do Irska a následně do Paříže. Mezi lety 1958 až 1966 se Mosley pokusil o politický comeback, se svými radikálními názory (vyhoštění imigrantů z karibských zemí, zákaz mezirasových sňatků) však již poměrně tradičně nijak zvláště neuspěl.

Na sklonku života odešel do důchodu, vrátil se zpět do Francie a sepsal autobiografii nesoucí název „Můj život“. 3. prosince roku 1980 zemřel v Orsay na následky pokročilé Parkinsonovy choroby, kterou mimo jiné onemocněl i Adolf Hitler.