Co má kosmická raketa společného s Jakešem?
Stavba je to monstrózní, to je bez debat. A ony přezdívky si vysloužila hlavně díky tomu, že byla stavěna v dobách reálného socialismu a od samého počátku ji provázela celá řada kontroverzí. Kosmická raketa nebo chcete-li Bajkonur odkazovala na štíhlý vysoký tvar tubusů, připomínající kosmickou raketu před startem, a lze to považovat v zásadě za lichotku. U Jakešova prstu a Biľakovy jehly už je to jinak. Jakešův prst odkazoval na tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. A proč Biľakova jehla? To zase kvůli členovi předsednictva Federálního shromáždění ČSSR Vasilu Biľakovi, který byl původně vyučený krejčí a zlí jazykové tvrdí, že velmi špatný krejčí.
Zároveň se věž pyšní titulem „Nejvyšší stavba v České republice“ a je na ní také nejvyšší vyhlídková plošina u nás. Co už zase tak k chlubení není, je fakt, že se opakovaně umísťuje na předních příčkách různých „soutěží“ o nejošklivější stavbu světa – jako jediná.
Vysílače bylo třeba
Žižkovská televizní věž vznikala v letech 1985–1992 podle projektu architekta Václava Aulického a statika Jiřího Kozáka. Stále zůstává značně kontroverzní stavbou kvůli kontrastu historického okolí a high-tech architektury. Od roku 1974 se datovala potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Jako první vysílač sloužila Praze Petřínská rozhledna, kterou na začátku 60. let doplnil ještě Cukrák. Ale to nestačilo. Hlavní město potřebovalo vysílač další, a jeho výstavba se tak intenzivně řešila. Uvažovalo se také o Petříně, což naštěstí neprošlo. Dalšími v hledáčku byly Parukářka, Bohdalec, Riegerovy sady, prostě nějaký kopec v Praze. Volba nakonec padla na místo na rozhraní Žižkova a Vinohrad. „Nový vysílač Praha potřebovala, na mně bylo, jak taková obří stavba bude vypadat,“ řekl pro Radio Wave architekt Václav Aulický. „Navrhování vysílače není žádná architektonická prestiž a já jsem zpočátku rozhodně nebyl z toho úkolu nadšený,“ pokračoval.„Vysílač je v první řadě technická stavba a tomu se architekt musí přizpůsobit,“ vzpomínal letos v září „otec“ Žižkovské věže. Aulický je autorem další kontroverzní stavby, budovy Transgasu na Vinohradské třídě. Tu již ale neuvidíte, protože byla zbouraná. K demolici bylo přistoupeno v září 2019.
Vzhůru k výškám
Ale zpět k Žižkovské věži. Zde pár technických údajů, které náležitě přibližují unikátnost této stavby. Základová železobetonová deska o průměru 30 m a tloušťce 4 m se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem.
K vysílači dnes patří také slavná mimina. Dne 29. května 2000 byly na pilíře umístěny sochy Davida Černého s názvem „Miminka“. Jedná se o 10 skulptur znázorňujících batolata lezoucí nahoru a dolů. Protože se dílo setkalo s pozitivním ohlasem, bylo v roce 2001 nainstalováno natrvalo.
Připravili jsme pro vás galerii fotografií této stavby, která dnes již neslouží veřejnosti jen jako vysílač. Můžete vyjet do observatoře a z výšky 93 metrů shlížet na Prahu. Stejně tak si můžete dopřát oběd v restauraci, a dokonce tam lze strávit i noc. V létě se dá posedět u kávy přímo pod věží a koukat na obří mimina nebo si můžete zahrát minigolf, případně dojít do divadla. Právě zde má totiž pražské Divadlo Kalich svoji letní scénu.