Inflace v Česku je neústupnější, než se čekalo. Přesto už v příštím roce opravdu výrazně klesne. To si vládní pětikoalice před dalšími sněmovními volbami přičte nepochybně jako svoji zásluhu. „Zkrotili jsme Babišovu drahotu“. Tak může znít jedno z jejích hesel. Zároveň část pětikoalice využije nynější dění k zesílení volání po rychlém přijetí eura. Bude to ale odůvodněné? Ptá se Lukáš Kovanda.
Pomůže pokles inflace Fialovi ve volbách?
Experti se před včerejším zveřejněním květnové inflace shodovali, že v meziročním vyjádření klesne pod úroveň jedenácti procent. Místo toho však vykázala hodnotu 11,1 procenta. Očekávání drtivé většiny expertů pak překonává i inflace meziměsíční, jež vykazuje hodnotu 0,3 procenta, ač se čekala hodnota jen 0,1 procenta.
I tak ale platí, že inflace je v meziročním vyjádření nyní nejnižší od loňského února. A že její květnová hodnota je nižší, než s čím ve své aktuální prognóze počítala sama Česká národní banka (ČNB).
Nicméně koruna v bezprostřední reakci na zveřejnění květnové inflace posílila, i když přechodně. To značí, že tyto hodnoty překvapily také trh, tedy alespoň jeho část. Devizoví obchodníci nyní berou v potaz to, že kvůli neústupnější inflaci bude ČNB patrně muset držet své úrokové sazby na vyšší úrovni déle, aby ji zkrotila. Po včerejšku tak o něco klesá pravděpodobnost, že by ČNB mohla zahájit snižování úrokových sazeb ještě letos. Naopak se zvyšuje pravděpodobnost, že bude muset ještě přistoupit ke zvýšení sazeb, byť tento scénář má stále pravděpodobnost nižší než 50procentní.
Inflace byla v květnu výraznější, než se čekalo, zejména proto, že zmírnění zdražování potravin nebylo tak citelné, jak se předpokládalo. Mezi dubnem a květnem citelně zdražilo ovoce, brambory či vejce. Poměrně citelně zdražuje také tvrdý alkohol. Zlevnění másla nebo mléka už nestačilo situaci zvrátit, takže potraviny jako celek meziměsíčně přidaly 0,9 procenta. Meziročně jsou tak dražší o stále výrazných 14,5 procenta.
Inflaci tak nejvýrazněji táhly dolů levnější pohonné hmoty. Ty meziměsíčně zlevnily o 3,9 procenta, meziročně pak dokonce o 22,6 procenta. Za celý letošní rok inflace vykáže nejpravděpodobněji hodnotu 10,8 procenta. Nejpozději v létě se ocitne v jednociferném pásmu, poprvé od loňského ledna. Výraznější pokles v rámci jednociferného pásma ale nastane až začátkem roku příštího.
Než začne kampaň před dalšími sněmovními volbami, inflace ovšem už bude výrazně níže než nyní, dost možná celkem blízko u dvouprocentního cíle ČNB. Uvažme, že v příštím roce dramaticky klesnou třeba ceny energií, v čele s elektřinou a plynu. Částky, které za ně domácnosti hradí, spadnou až o desítky procent. Jedním z nosných hesel pětikoalice pro další volby tak zřejmě bude to, že její strany „zkrotily Babišovu drahotu“. Tak jako za „Babišovou drahotou“ stály hlavně zahraniční vlivy, tak stojí i za jejím „zkrocením“. To už ale volič rozlišovat nebude.
Postupně v té souvislosti dojde také k redukci úrokových sazeb ČNB. Ty nyní poměrně výrazně převyšují úroky Evropské centrální banky (ECB). Což představuje bolehlav nejen pro tuzemské centrální bankéře, ale také pro české podnikatele. Řada z nich si proto bere levnější úvěry v euru. To ale oslabuje účinnost boje ČNB s inflací, protože nové peníze do české ekonomiky stále proudí v silnějším než žádoucím objemu – skrze právě levnější úvěrování v eurech. Toto inflační úvěrování je pak stoupencům eura pomýleně argumentem k co nejrychlejšímu přijetí jednotné evropské měny. Vidíte, kdybychom měli euro, budou úvěry levnější, říkají.
Jenže proč jsou úvěry v euru vlastně levnější? Stoupenci rychlého přijetí eura mají jasno: prý kvůli tomu, že je to prostě euro, zatímco koruna je jen koruna. Taková odpověď by ale u zápočtu na vysoké škole neobstála. Je totiž třeba zhodnotit i to, co příslušné centrální banky se svěřenou měnou činí. Do jaké míry ji třeba manipulují, s potenciálně nedozírnými dlouhodobými následky do budoucna.
ECB v uplynulém desetiletí manipulovala euro neskonale více než ČNB korunu. Vždyť po podstatnou část uplynulé dekády prováděla kvantitativní uvolňování. Za nově vytvářené – „tištěné“ – biliony eur tedy vykupovala dluh jednotlivých členských zemí eurozóny, nakonec včetně Řecka, právě za tím účelem, aby dlouhodobě uměle snižovala úrok. Jak ten, za který si půjčují firmy, tak i ten za nějž si půjčují vlády. Bez toho léta trvajícího zásahu by dnes úrok na eurových úvěrech byl nepochybně vyšší, přičemž země jako Řecko nebo Itálie by již za sebou měly státní bankrot.
ČNB dosud nikdy kvantitativní uvolňování neprováděla. Tuzemská centrální banka korunu manipulovala po znatelně kratší dobu než ECB euro, a to v rámci intervence za slabší korunu v letech 2013 až 2017. Na přelomu let 2016 a 2017, kdy tato manipulace ČNB vrcholila, byl úrok na koruně, konkrétně na třeba dvouletém dluhopisu vlády ČR, dokonce nižší než úrok na euru, konkrétně na dvouletém dluhopisu německé vlády (viz graf dle dat Bloombergu níže).
Takže výše úroku není nakonec ani tak o měně samotné, jako spíše o tom, co s ní daná centrální banka dělá a kam až je ochotna zajít v její manipulaci.
Podobné články
Doporučujeme
