Přelomovým dnem pro historii tenisu se stal 9. červenec roku 1877, kdy All England Croquet and Lawn Tennis Club zahájil svůj první turnaj na travnatém povrchu ve Wimbledonu, tehdy ještě na předměstí Londýna. Do turnaje mužské dvouhry historicky prvního Wimbledonu se přihlásilo 21 amatérů. Vítěz si měl odnést pohár v hodnotě 25 zlatých guineí.
Tenis na trávě
Tenis má svůj původ ve francouzské házené ze 13. století zvané jeu de paume neboli "hra na dlani", z níž se vyvinula halová hra s raketou a míčem zvaná skutečný neboli "královský" tenis. Z pravého tenisu se posléze vyvinul tenis na trávě, který se hrál venku a koncem 19. století se těšil velké oblibě. V roce 1868 byl na čtyřech akrech louky u Londýna založen anglický All England Club. Klub byl původně založen na podporu kroketu, ale rostoucí popularita tenisu ho vedla k tomu, že do svého zázemí začlenil i tenisové travnaté kurty.
V roce 1877 zveřejnil All England Club v týdeníku The Field oznámení, které znělo: "All England Croquet and Lawn Tennis Club, Wimbledon, navrhuje uspořádat v pondělí 9. července a v následujících dnech tenisové setkání na trávě otevřené všem amatérům. Vstupné je jedna libra a jeden šilink (jedna zlatá guinea)."
All English Club zakoupil trofej v hodnotě 25 guineí a vypracoval formální pravidla pro tenis. Rozhodl se pro obdélníkový kurt dlouhý 78 stop a široký 27 stop a přizpůsobil skutečnou tenisovou metodu bodování založenou na hodinovém ciferníku, tedy 15, 30, 40, game. Stanovil také, že kdo první vyhraje šest her, vyhrává set a povolil podávajícímu jednu chybu. Tato „dávná“ rozhodnutí, která jsou z velké části dílem člena klubu Dr. Henryho Jonese, zůstávají dodnes součástí moderních pravidel.
První Wimbledon
Do turnaje se přihlásilo 22 mužů, ale na jeho první den 9. července se jich dostavilo pouze 21. Jedenáct zvítězivších se následující den snížilo na šest a poté na tři. Semifinále se konalo 12. července, ale poté byl turnaj přerušen, aby londýnská sportovní scéna zůstala volná pro kriketový zápas Eton vs. Harrow, který se hrál v pátek a v sobotu. Finále bylo naplánováno na pondělí 16. července, ale jak se stalo běžným jevem i na budoucích wimbledonských turnajích, zápas byl přerušen kvůli dešti.
Finále tak bylo přeloženo na 19. července – v tento den si za vstupenku zaplatilo asi 200 diváků po jednom šilinku, aby na vlasntí oči viděli souboj Williama Marshalla, cambridgeského tenisty, s W. Spencerem Gorem. Ve finále, které trvalo pouhých 48 minut, dominoval sedmadvacetiletý Gore svou silnou hrou na síti a rozdrtil Marshalla 6:1, 6:2, 6:4. Na druhém Wimbledonu v roce 1878 však Gore o titul přišel, když se jeho hra na síti stala kořistí inovativního úderu, který vyvinul vyzyvatel Frank Hadow, tzv. lobu, tedy úderu přes hráče na síti do zadní části kurtu.
Vývoj
V roce 1884 byla ve Wimbledonu zavedena dámská dvouhra a první titul získala Maud Watsonová. V tomtéž roce se ve Wimbledonu poprvé po několika letech v Oxfordu hrálo také národní mistrovství ve čtyřhře mužů.
Smíšená čtyřhra a čtyřhra žen byly slavnostně zahájeny v roce 1913. Počátkem 20. století Wimbledon také postoupil z „celoanglického“ do celosvětového formátu a v roce 1922 se All England Lawn Tennis and Croquet Club, jak se tehdy jmenoval, přestěhoval na velký stadion na Church Road. V 50. letech 20. století se mnoho tenisových hvězd stalo profesionály, zatímco Wimbledon se snažil zůstat amatérským turnajem.
V roce 1968 však i Wimbledon přivítal profesionály a rychle získal zpět své postavení „nejlepšího“ tenisového turnaje na světě. Wimbledon Championships, jediná významná tenisová událost, která se stále hraje na trávě, se koná každoročně na přelomu června a července.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
