Z těchto snímků na nás padá bolestná nostalgie. Zachycují totiž ‚Svět včerejška‘, který na vlastní oči už nikdy nikdo nespatří. Prošvihli jsme to jen o půl století.
Šalamounovy ostrovy leží v západní části Oceánie. Do Honiary, které je jejich správním centrem, se dnes celkem snadno za pár hodin dostanete letadlem z Austrálie. Rakouský antropolog a fotograf Hugo A. Bernatzik, autor všech následujících fotek, musel ve 30. letech minulého století jet na ostrovy lodí. Bylo to složité, drahé a nepohodlné a trvalo to řadu dní, ba i týdnů. Právě proto tam taky tehdy ještě skoro nikdo nejezdil, pokud k tomu neměl opravdu vážný důvod. A navíc to bylo před nástupem masové turistiky, která přišla až po roce 1970.
Kdyby Bernatzik své snímky pořídil dnes, byly by díky lepší fototechnice nejen barevné, ale i ostřejší a plastičtější. Jinak by ale asi na první pohled vypadaly skoro stejně. Domorodci by na nich skákali do vody, lovili želvy, myli si vlasy… Ty fotky by se ale lišily v detailech.
Všimli byste si na nich třeba šortek, triček, sandálů, hodinek, ručníků, barevných člunů, plážových slunečníků, plastových láhví, elektrických drátů, televizních antén… Všechny tyhle věci z našeho světa dorazily na Šalamounovy ostrovy až asi před necelým půlstoletím a pozměnily jejich vizualitu. Z dnešních fotek je už nedostanete, ledaže byste je snad vyretušovali.
Obraz „exotického světa“ se dnes na fotkách v detailech proměnil nejen v Tichomoří, nýbrž ve všech světadílech – a to i v těch nejodlehlejších a nejméně dostupných oblastech. Afričtí Masajové si z mobilů navzájem posílají esemesky, mongolští nomádi mají v jurtách televizi, grónští Eskymáci nosí péřovky globálních outdoorových firem, děti ze vzdálených údolí indického Himálaje oblékají trička s obrázky Angry Birds. Moderními civilizačními detaily nekontaminovanou vizualitu včerejška tak najdete už jen na vybledlých starých fotkách.
V turistických destinacích si sice můžete vyfotit domorodce v barevných krojích, kterak posedávají v bambusových chýších, ale už je to „jen jako“. V dnešní turistické virtuální hře na ‚svět před půlstoletím‘ často přehlížíme detaily. Třeba digitálky na ruce divoce křepčícího šamana nebo fakt, že etno-miska z mramoru v „tradiční“ dílně vzniká na elektrické brusce. Francouzský filozof Jean Baudrillard tomu říká simulakrum – kopie originálu, který už dávno zmizel, znak, který už nic reálného nezastupuje.
Na cestách podle něj hledáme „původní“ věci, jenomže nic skutečně původního nám už vlastně nezůstalo. Zbyla jen aranžovaná iluze plná moderních vizuálních detailů. Prošvihli jsme to o půl století.
Slavná kniha Bernatzikova vědeckého kolegy, francouzského antropologa Clauda Léviho-Strausse, se jmenuje Smutné tropy. Popisuje odvrácenou tvář „nevinnosti“ primitivních kultur, složitý systém různých na první pohled nelogických zákazů, rituálních omezení a tabu. Lidé na Bernatzikových fotkách ale vypadají vesele a šťastně. Muži ulovili želvu, děti se perou v písku pláže, dvě ženy si myjí vlasy.
Na první pohled jsou to úplně banální situace, z kterých však vyzařuje čistá radost. Domorodci ze Šalamounových ostrovů k ní nepotřebují vůbec nic ze světa mimo svůj odlehlý domov. My bychom potřebovali mobil, pas, peníze, letenku, pojištění a spoustu dalších „jistot“, které nás vážou ke globální vesnici. A stejně bychom se neuměli radovat tak čistě a nevinně jako oni. Vzpomeňte si na to, až se zas budete někde na pláži rozčilovat a stresovat, že je tam pomalé Wi-Fi.
Článek vyšel – spolu se spoustou dalších cestovatelských lahůdek – v časopisu Travel Digest:
A kdybyste ještě neměli vánoční dárek pro někoho, kdo rád cestuje, předplatné tohoto časopisu jen za 399 korun můžete objednat ZDE!
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
