Krokodýl mořský je největší žijící plaz. Je to noční tvor, takže se dokáže vynořit velice nepozorovaně, jenom žluté oči se blýsknou ve světle měsíce… je extrémně rychlý, absurdně silný a agresivně masožravý. Teď si představte noční močál přikrytý příkrovem košatých stromů. Tma, liány, dusivé vedro, slaná voda po kolena, místy až po prsa. A celý močál je obydlený těmihle stvůrami. Desítky a stovky několikametrových lidožravých monster, která se od dob dinosaurů nepotřebovala vyvíjet, protože dokonalými predátory již jsou... Ke konci druhé světové války se tisíc japonských vojáků ocitlo před rozhodnutím. Buď čelit britské postupující přesile, nebo ustoupit a připojit se ke zbytku armády. A cesta vedla přesně přes takový močál.
Monstra zleva i zprava
Na různých frontách druhé světové války se odehrávaly různé věci, ale pokaždé v hrůzostrašném prostředí. Záleží jenom na tom, čeho se bojíte nejvíce a kde vám je nejhůř. Jste zimomřiví a rádi jíte? Stalingrad bude vaše osobní peklo. Špatně snášíte vedro? Severní Afrika je místo, kterému se vyhnout. Nesnášíte vlhko, ohavně velký hmyz, dravé predátory a to, když nevidíte na krok? Pacifik nebude to pravé ořechové.
Už jenom na procházku je řada těch míst naprosto zabijácká, ale vy jste tam jako voják ještě musel zabíjet jiné lidi. A do toho si představte, že jste spojenecký voják, jenž postupuje proti silám Osy. Na každé frontě je něco... jak z jiného světa. V Evropě tlačíte do nitra Třetí říše, země, která se během několika let tak vykloubila z lidských konvencí, že z toho máme noční můry dodnes. Vojáci postupovali k Berlínu a nacházeli bizarní okultistické věci v opuštěných hradech, továrny na sci-fi zbraně a tábory na průmyslovou likvidaci osob.
A na druhé straně proti Japoncům to není o moc lepší. Japonci byli naprostí experti na válečné zločiny a mučení lidí. Běžně odváděli ženy z celých měst do armádních bordelů, jejich posedlost znásilňováním je „legendární“. Z deníků víme, že spousta důstojníků byla nesvá, když pár dnů někomu neusekli hlavu. A pak je tam ta jejich děsivá loajalita. Ta, která způsobila, že poslední japonský voják se vzdal až v polovině sedmdesátých let, tedy desítky let po válce. Že zatímco ostatní zvedli ruce nad hlavu, Japonci radši zastřelili pět svých podřízených a pak sebe, než aby padli do zajetí. Simulovali zranění, a když se k nim přiblížil cizí medik, odpálili pod sebou granát.
V mnoha ohledech byla armáda Japonského císařství mnohem horší než Wehrmacht nebo dokonce i než jednotky SS. Proč vám to říkáme?
Roboti, mimozemšťani a náckové
Pokud koukáte na Marvelovky, mohli jste si všimnout jedné zajímavé věci. Hrdinové moc často nezabíjejí lidi. Velice zřídka vidíte hrdinu, že by vytáhl kvér a někomu prostě vystřelil mozek z hlavy. Proto se většinou Avengerům dává na rozbíjení obří horda CGI robotů nebo anonymních emzáků, na kterých se můžou Thor a jeho kladivo vyřádit.
Je tam ale jedna výjimka. A to jsou nacisté. Na nacisty mohl vytáhnout pistoli i Kapitán Amerika. A nikomu to nevadilo. Nacisté jsou vždycky fair game. I když je všude jinde mučení lidí dost morálně nahnuté, ve Wolfensteinovi se vesele smějeme, zatímco hlavní protagonista BJ motorovou pilou porcuje německého důstojníka. Protože je v pořádku užít si trochu krvavé zábavy, když je obětí někdo takový. Tak to jen tak, abyste na to mysleli u následující historky.
Močál
V lednu 1945 tlačili Britové Japonce zpátky tam, odkud přišli. Celá jedna kampaň se odehrávala na Barmě, kde mělo císařství hned několik strategicky poměrně významných bodů. Mezi jednotkami Britského impéria byla pochopitelně spousta Angličanů, ale velkou část tvořily také indické jednotky.
Jeden z důležitých cílů byl ostrov Ramree, asi sto deset kilometrů od myanmarského pobřeží. Britové chtěli ostrov využít k vybudování letecké základny, která by mohla urychlit celou kampaň. Ale tisíce japonských vojáků drželo ostrov několik týdnů. Rozhodující úder nakonec provedli právě britští mariňáci společně se 36. pěší indickou brigádou.
Povedlo se jim obejít nepřátelskou linii, vpadnout Japoncům do zad a rozdělit nepřítele na dvě menší ustupující jednotky. Ta jedna byla větší, čítala několik tisíc mužů. Ti mohli odcouvat až k hlavním silám na ostrově a tam se znovu zakopat.
Druhá skupina byla menší. Tisíc chlapů, kteří se ocitli odříznuti od zbytku své divize obklíčeni britskými silami. Jak už jste asi pochopili, měli dvě možnosti. Buď se vzdát Britům, nebo vyrazit na pochod smrti bažinou prolezlou lidožravými krokodýly. A jak už bylo řečeno, Japonci se nevzdávali.
Nejvíc zpráv o tomhle incidentu máme od britských vojáků, kteří Japonce pronásledovali až na okraj močálu. Výkřiky, výstřely, řvoucí zvířata. Občas světlice, která ozářila jen vyděšené vojáky mizející pod vodou. Britové se shodují na tom, že zvířata byla tu noc extrémně agresivní, protože víc a víc krve je dovádělo k nepříčetnosti. Guinnessova kniha rekordů má bitvu o Ramree zavedenou jako největší krokodýlí útok v historii lidstva.
Z tisíce mužů, kteří vstoupili do močálu, se ven dostala zhruba polovina. Někteří určitě museli dojet na dehydrataci, ale velkou část z nich pravděpodobně dostali krokodýli. Někteří historici se ovšem domnívají, že je to jenom armádní legenda a obětí krokodýlů bylo jenom pár. Jiní zase tvrdí, že v plazích čelistech skončilo pět set lidí. A když si člověk představí takhle šílený masakr, nemůže si neříct: „Super!“
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
