Takže ano, prezident udílel vyznamenání. To už jsou poněkud staré novinky. Praštila vás však do očí ta samá věc jako mě? Ne? Tak si projděme ještě jednou alespoň průřez těmi šťastnými vyznamenanými. Namátkou – sir Nicholas Winton, válečný zachránce židovských dětí, celosvětově uznávaný hrdina. Antonín Kalina, který pro změnu vězněné děti zachraňoval před smrtí v koncentračním táboře v Buchenwaldu, zachránce více než 900 lidských životů. Josef Štemberka, katolický kněz, který do poslední chvíle stál při svých bližních během masakru v Lidicích, kde nakonec odmítl milost, která mu byla nacisty nabízena a byl popraven spolu s ostatními. Natalja Gorbaněvská, sovětská disidentka, vězněná a perzekvovaná za komunistického režimu za protesty proti okupaci Československa v roce 1968. Lucie Bílá. Eh... ještě jednou, prosím? Ano, Lucie Bílá. Za zásluhy o stát v oblasti umění. Wow, trochu silná káva, nemyslíte?   Dojemné projevení vzájemných sympatií. Myslíte, že se zpěvačka v tu chvíli aspoň trochu zastyděla? (Foto: profimedia.cz)   Za co přesně dostala tato vyšeptalá umělotina státní vyznamenání po boku obětí vražedných režimů a bojovníků za lidská práva? Samozřejmě, hledat v dnešní době logiku v činech a rozhodnutích hlavy státu nemá absolutně význam. Navíc je té otylé parodie na prezidenta všude v médiích tolik, že se mi dělá trochu špatně. Co mě ale zaráží, je absolutní absence reakcí na vyznamenání Lucie Bílé. Ne, opravdu mě neuráží režisér Robert Sedláček v mikině. Uráží mě fakt, že vedle hrdinů a obětí, které je potřeba brát vážně, stojí tato fraška a komický pokus o umělkyni v jedné osobě v podobě Lucie Bílé. To, že to veřejnosti nepřijde tolik pobuřující jako fleecová mikina, je jenom třešničkou na shnilém dortu české vnímavosti. Je opravdu ta naše dlouholetá slavice Lucka natolik výraznou umělkyní, aby mohla s čistým svědomím stát v takové společnosti?   Pojďme si trochu zrekapitulovat její kariéru. Popravdě paradoxně možná jediný krok, při kterém si zachovala jakous takous integritu, bylo její angažmá v heavymetalové kapele Arakain, ačkoliv i tady by se těžko dalo mluvit o umění. Přeskočme dětinsky socialistické hity jako "Neposlušné tenisky" a máme tu průlomové album s názvem "Missariel" – vyblitý výtvor jednoho z nejodpornějších českých autorských tandemů – Gábiny Osvaldové a post-komunistického zběha z Pražského Výběru k tendenčnímu Karlu Gottovi – Ondřeje Soukupa. Fakt, že tvorba těchto dvou je mnohými považována za vrchol českého umění, je jenom dalším důkazem toho, jak hluboko je laťka českého vkusu. V popředí celé šarády prošpikované infantilními hity jako "Láska je láska" stála Lucie Bílá.     V průběhu porevoluční kariéry této přední české zpěvačky se toho prakticky moc nezměnilo. Buď ždímala skladby, které pro ni napsali podprůměrní skladatelé a producenti nebo se uchýlila k české klasice – špatnému a neumělému vykrádání zahraničních písní s naprosto idiotskými texty, při jejichž poslechu se vám zježí chlupy i na místech, kde je vůbec nemáte. Mezitím dělala Lucie samozřejmě to, co dělá drtivá většina české zpěvácké žumpy – rochnila se ve společných výkalech s ostatními prasaty showbusinessu v žumpě se společným jmenovatelem – českými muzikály. Výtvory Michala Davida, Janka Ledeckého, Daniela Landy nebo zmiňovaného Ondřeje Soukupa jsou jednou z nejhorších ukázek imbecilní zábavy pro masy, a to ještě na o několik stovek procent horší úrovni než jsou například jejich protějšky z USA.   Všichni jmenovaní (a spousta dalších) samozřejmě stojí i za pokleslostí a buranstvím české hudební scény mimo muzikály. Tvůrcům však česká hudební média vytrvale olizují varlata a dráždí prostatu, přičemž česká posluchačská obec zastydlá na spartakiádě v roce 1985 tomu nadšeně tleská a slintá si na pajšl. Lucie Bílá stojí uprostřed celé této bizarní scény a piští obscénním chraplákem diletantské parodie na texty. Výjev vskutku apokalyptický.  

  V posledních letech se nám tato (nyní již zasloužilá) stárnoucí umělkyně snaží namluvit, že vlastně zas tak stárnoucí není a vydává se cestou botoxové seschlotiny Helenky Vondráčkové. Nasadila rádoby rockerský háv na jedné straně a teenagerské rytmy současných zpěvaček alá Katy Perry na straně druhé. Že je výsledným efektem pouze trapnost nad trapnost asi není třeba dodávat. Záběry z jejího aktuálního turné prostě vypadají jako kdyby se východoevropská postarší imitátorka Madonny z ukrajinského non-stopu v Sokolově rozhodla vyjet po místních kulturácích na koncertní šňůru. Vrcholem je pak cover verze songu od Nirvany "Smells Like Teen Spirit". Za tohle už opravdu prosím Lucii Bílou odstranit ze scény. A pokud možno někam zakopat. Hodně hluboko.     Když otevřete webové stránky Lucie Bílé, první, co vás udeří do obličeje, je seznam ostatních akcí, které pořádá její umělecká agentura – Čínský národní cirkus, Alexandrovci, Jen počkej zajíci – show na ledě, a konečně velká událost všech českých mentálních kriplíků – Žito Tour 2014 samotného Daniela Landy. Když se nad tím zamyslíte, vlastně to dává smysl. Svůj k svému. Nechápejte mě špatně, nikdo neupírá Lucii Bílé, že má kvalitní hlas a že umí hezky zpívat. Možná však měla zůstat u svého původního jména Hana Zaňáková a zpívat třeba cikánské lidovky, bylo by to uvěřitelnější a rozhodně by nesklouzla do nechutně páchnoucího bahna české napodobeniny pop music. To, že je velebena jako špička českého vrcholového umění, je skutečná urážka důstojnosti všech opravdových a především osobitých a výrazných umělců. Fakt, že byla oceněna za zásluhy o stát, je už prostě jenom směšný, a míří hodně hluboko pod čáru zdravého rozumu. Vlastně je mi Lucie Bílé asi spíš líto. Ehm, počkat... Ne, není. To absolutní zprznění Nirvany se prostě odpustit nedá. Sorry.   A s kým by se mohla Lucka chytit za ruku a odkráčet do pekel? Máme pro vás pár tipů.