Rozhovor s oblíbenou cukrářkou
„Když bydlíte v Holandsku,“ zeptal se jí hned na úvod moderátor Poláček, „pečete občas cukroví nebo koláčky s marihuanou?“ Zaváhala sotva na vteřinu: „Umím takhle dělat dost dobrý čokoládový pralinky!“
Sama sebe nazývá poběhlicí po světě, před Holandskem dlouze žila mimo jiné ve Spojených státech. Dlouze a nadšeně vypráví o svém čtyřletém pobytu v Jihoafrické republice, který završila tříměsíční cestou v malém volkswagenu typu Brouk po africkém východním pobřeží až do Evropy.
Vzpomíná například na úprk před opilým slonem: „V Africe roste strom marula, ze kterého ve velkém opadávají zralé bobule, a ty na zemi rychle kvasí. Sloni to zjevně milují, jsou pak takoví rozvláční a hloubavější. Jeden si mě k sobě pustil na deset metrů, já ho fotila, ale najednou zvedl chobot a mocně zatroubil. Kdyby můj sprint někdo změřil, jsem podle mě držitelkou světového rekordu.“
Vzpomíná i na to, jak se stala součástí obchodu se ženami v Saúdské Arábii, kde se do ní zakoukal tamní šejk. „Byla jsem mladá, perspektivní, čistokrevná blondýna,“ směje se.
Námluvy vyvrcholily příjezdem limuzíny, v níž seděla šejkova v pořadí druhá manželka, a ta Mirku podrobila důkladné kontrole téměř všeho včetně zubů. „Potom řekla, že mě tomu Mohamedovi schvaluje, ten slíbil, že si pro mě přijede do Evropy, ale pak to naštěstí vyšumělo.“