Bude válka?

V září 1938 se v celé Evropě mluvilo o jediném. Dočká se starý kontinent další války? Po anšlusu Rakouska se pozornost Adolfa Hitlera a celé německé armády stočila k Československé republice, kde v pohraničí žila velká německá menšina. Tu chtěl nacistický režim využít ke svému plánu na zabrání části území nenáviděného demokratického státu. O nový celoevropský konflikt ale rozhodně nestáli zástupci Velké Británie a Francie, kteří se zoufale snažili přijít s mírovým řešením celé situace i za cenu obětování vlastní hrdosti a v konečném důsledku i svého spojence Československa.

mohlo by vás zajímat

Poslední léta Edvarda Beneše: Nemocný muž, který se upracoval za vlast, komunisty již zastavit nemohl

Po neúspěchu mise britského lorda Runcimana, který se snažil jménem britské vlády vyřešit zapeklitou národnostní otázku, se prudce zvýšila aktivita polovojenských jednotek sudetských Němců v pohraničí, což mělo za následek smrt několika desítek československých občanů. Zároveň celá akce sloužila jako příprava pro plnohodnotnou německou invazi v rámci válečného plánu s názvem Fall Grün, kdy měl Hitler v případě krachu jednání zaútočit plnou vojenskou silou na oslabené Československo, které mělo být pro svou neústupnost ponecháno svými spojenci na pospas Wehrmachtu.

Po první schůzce mezi britským premiérem Nevillem Chamberlainem a Adolfem Hitlerem z 15. září 1938 nakonec československá vláda neochotně souhlasila s postupným předáním Sudet. Nicméně již 22. září došlo po druhém jednání mezi Chamberlainem a Hitlerem ke sporu mezi oběma státníky, když ministerský předseda odmítl tentokrát ustoupit Hitlerovu nátlaku. Hitler požadoval celé odstoupené území okamžitě, a nikoliv až v Chamberlainem domluvených lhůtách. Překvapenému Hitlerovi bylo oznámeno, že v případě dalšího nátlaku nezbude Čechoslovákům nic jiného, než se bránit.

Nadšení nechybělo

Na malý okamžik to tak vypadalo, že se přeci jen mocnosti za Československo postaví. Nově jmenovaná vláda generála Jana Syrového ještě v noci z 23. na 24. září 1938 vyhlásila všeobecnou mobilizaci a do několika hodin se k jednotlivým útvarům přihlásily statisíce Čechů, Slováků, a dokonce i Maďarů či řada statečných Němců, kteří se namísto k nacismu otevřeně hlásili k československé demokracii. Do zbraně byli povoláni všichni muži pod 40 let, ale mnohdy se do boje přidali i mnohem starší vlastenci.

Na milion a čtvrt mužů stálo odhodlaně po boku svých generálů s jediným cílem – bránit svou vlast. Byť byla naše armáda vyzbrojena 350 tanky a 950 bojovými letadly, nemohla se v přímém konfliktu s Německem spolehnout na zahraniční podporu. Když se pak navíc Polsko přidalo se svými požadavky na postoupení části československého území, ocitla se republika rázem v naprostém obklíčení. A když navíc i Rumuni odmítli poskytnout průchod do Československa spřáteleným vojskům Sovětského svazu, ocitla se naše vojska v dosti nepříjemné situaci.

GALERIE Všeobecná mobilizace ze září 1938

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Byť se chtěl celý národ bránit, nemohl se v žádném případě spolehnout na pomoc z vnějšku. Navíc bylo Čechoslovákům oznámeno, že v případě vypuknutí války bude Československo pro svou neústupnost označeno za hlavního viníka. Když pak Hitler ustoupil a došlo k dalšímu jednání se zástupci Británie a Francie, bylo jasné, že spojenci dají přednost obětování kusu Československa před krvavou válkou.

Mnichovská dohoda zpečetila osud národa a oddálila válku o další rok. Národ, který se chtěl tak moc bránit, se nakonec dočkal potupy a našim brancům nezbylo nic jiného, než se vrátit do okleštěné republiky, kterou čekal poslední půlrok existence…