Co se skrývá za zkratkou PTP? Samozřejmě, že každý, kdo viděl film Černí baroni, ví, že jde o Pomocné technické prapory či Vojenské tábory nucených prací. Zformovaly se před 73 lety. Jednalo se o „speciální“ armádní jednotky lidí, kteří byli pro tehdejší totalitní režim označováni za nedůvěryhodné, proto museli cvičit bez zbraní.
Nucené práce v dolech bez adekvátní odměny
A koho komunistický režim posílal do armádní jednotky PTP? Především politicky nespolehlivé osoby, které musely splnit branný zákon. Takže se v jednotce objevili klidně i bývalí kněží, intelektuálové, velkostatkáři, bývalí podnikatelé nebo majitelé nemovitostí s výnosem, jenž přesahoval 10 tisíc československých korun měsíčně. Do Pomocných technických praporů byly samozřejmě zařazeny automaticky i jejich děti. K PTP jste se mohli dostat, pokud jste byl muž ve věku od 17 do 60 let, a i když jste byl podle zákona povolán maximálně na deset týdnů, tak jste tam mohli klidně strávit i dva roky.
Oficiálním dnem vzniku PTP bylo 1. září roku 1950 a stál za nimi nově příchozí ministr národní obrany Alexej Čepička. Pomocné technické prapory se dělily na lehké a těžké, přičemž ty těžké znamenaly práci v povrchových a hlubinných dolech. Ty „lehké“ znamenaly například práci na stavbě. I když není znám přesný počet úrazů a úmrtí v rámci práce v útvarech PTP, tak nikdo neřešil žádnou bezpečnost práce ani důstojné pracovní podmínky. Například za rok 1952 bylo evidováno 40 mrtvých lidí, 518 těžce zraněných a dalších 2 790 lehce a středně zraněných, přičemž nejvíce zraněných to „odskákalo“ v ostravských dolech.
Nicméně režim tyto jednotky využíval především jako nástroj levné pracovní síly, která pracovala pro všemožná hospodářská odvětví. Tito lidé pracovali například v dolech, kamenolomech, zemědělství nebo v lesnictví. Rovněž byli využíváni jako pomocná pracovní síla při výstavbě vojenských staveb typu letiště, kasárny či nemocnice. Za dobu existence prý PTP prošlo něco mezi 40 a 60 tisíci osob.
Členům jednotky Pomocných technických praporů se přezdívalo Černí baroni kvůli černým výložkám bez jakéhokoliv označení, takže to nemělo nic společného se špinavou prací v dolech a kamenolomech. Podle této přezdívky pojmenoval Miloslav Švandrlík svůj satirický román, který se v roce 1992 dočkal i filmového zpracování, a v roce 2003 dokonce zpracování seriálového.
Existence Pomocných technických praporů trvala „jen“ 4 roky, a k 1. květnu 1954 byly zrušeny. Odškodnění se černí baroni dočkali až po roce 1990. V případě úmrtí člena PTP byla rodina odškodněna částkou 100 tisíc korun. V roce 2002 se vláda rozhodla odškodnit každého částkou 625 Kč za každý započatý měsíc při službě delší než jeden rok. Toto odškodnění se vztahovalo pouze na žijící pétépáky. Nutno podotknout, že Československo bylo jedinou postkomunistickou zemí, která se rozhodla odškodnit svoje občany v souvislosti s nucenými vojenskými pracemi.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
