Carter. Howard Carter

Howard Carter byl britský archeolog a egyptolog. Svou kariéru v oboru odstartoval tím, že se staral o prastaré texty, překládal, archivoval, rejstříkoval… mravenčí a poctivá práce. Potom začal pracovat s hmatatelnějšími starověkými artefakty, ale rozhodně nechtěl strávit život v muzeu. Takže se mu nakonec v roce 1905 podařilo přesvědčit k financování vlastních expedic lorda George Carnarvona. Carnarvon byl starý dobrodruh, miloval jízdu na koni, automobilové závody a vykopávání starých tajemství. A o pár let mladšího Cartera si oblíbil a financoval ho přes patnáct let…

Začátkem dvacátých let byl ale doktor Carter tak trochu v koncích. V létě 1922 musel do Británie poslat telegram s tím, že se mu zase nepodařilo nic pořádného najít. Lord Carnarvon pomalu ztrácel se svým přítelem trpělivost a nechal mu do egyptské pouště vzkázat, že jestli se do konce sezóny neobjeví pod Carterovýma rukama něco významného, bude muset financování expedice přerušit.

Howard Carter tedy přesunul svou výpravu do Údolí králů na západním břehu Nilu. Místo, které sloužilo jako pohřebiště faraonů napříč staletími. Carter si vyhlédl místo, které už jednou prohledával, ale nikdy tam nekopal. Místo plné starých dělnických chatrčí napůl zasypaných pískem. Otázka byla, jestli je něco pod nimi. Nijak velké naděje si ale Carter nedělal. Věděl, že během několika týdnů mu vyprší čas a s ním přijde konec financování, konec expedice a dost možná i jeho kariéry.

Začátkem listopadu už byl Carter naprosto zoufalý, celá expedice pracovala pomalu a velice ponuře. 4. listopadu ale nabralo pátrání po čemkoli aspoň trochu významném nečekaný směr. Do Carterova stanu vběhl jako splašený chlapec s tím, že nejspíš něco našel. Archeolog se spolu s klukem hnal přes vykopávky až k místu nálezu, podařilo se mu s jeho lidmi odstranit kámen a vrstvu písku a zjistili, že se dívají na schody.

S novou energií se výprava pustila do vykopávek. Centimetr po centimetru, potom metr po metru sestupovali archeologové dolů, odstraňovali léta a staletí špíny, nánosu a písku, až narazili na vstup do hrobky.

Po tři tisíce let neotevřený vstup do hrobky.

mohlo by vás zajímat

Na Moravě se našlo třiadvacet hrobů pravěkých obyvatel, lidé tam byli od doby kamenné

Tři tisíce let a týden čekání

Je to jedna z těch věcí, které znějí logicky, když vám je konečně někdo řekne, ale samotné by vás to nenapadlo – egyptské hrobky se vykrádaly už od starověku. Ve chvíli, kdy začali starověcí Římané jezdit do Egypta na dovolenou, koukat po památkách a tak (už v jejich době byly pyramidy přes dva tisíce let staré), byla většina hrobek vyplundrována. Narazit na neotevřenou hrobku ve dvacátém století bylo něco jako vyhrát loterii a ten samý den to koupit bleskem.

Carter informoval Londýn a lord Carnarvon obratem odpověděl, ať Cartera ani nenapadne lézt do hrobky samotného, jeho lordstvo chce být u toho. Těch pár dní, kdy archeolog seděl nad neotevřenou komnatou a čekal, až jeho mecenáš konečně dorazí, muselo být nekonečných. Až konečně spolu oba přátelé sestoupili ke vstupu do krypty.

Carter udělal do hliněných dveří díru dlátem, které mu věnovala matka k sedmnáctým narozeninám, a strčil do otvoru malou svíčku. Nejdřív neviděl nic… a pak se prach pomalu usazoval. A od třepotavého světla svíčky se začaly odrážet hromady zlatých pokladů.

„Vidíš tam něco?“ zeptal se lord Carnarvon netrpělivě, načež Carter odvětil svou legendární větou: „Ano. Úžasné věci.“ Ten samý den oba přátelé bez ohledu na hrozby vyvedené v hieroglyfech po celých dveřích zlomili pečeť a vstoupili do hrobky.

GALERIE Tutanchamonova hrobka

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Faraonův hněv

V hrobce se našlo přes pět tisíc předmětů. Šperky obyčejné, zlaté, z drahých kamenů. Čluny, židle, válečný vůz, sochy a v neposlední řadě neotevřený sarkofág faraona Tutanchamona. I díky tomuto nálezu víme o starověkém Egyptě a speciálně pak o Tutanchamonově dynastii spoustu věcí. Jeho otcem byla jedna z nejkontroverznějších postav starověké historie, král-kacíř Achnaton. A Tutanchamonova matka byla zároveň Achnatonovou sestrou, což… nebylo ve faraonských rodinách tak neobvyklé. Jak jeho matka, tak sám Tutanchamon byli zavražděni. Chlapec konkrétně nastoupil na trůn někdy v devíti letech a vládl do svých osmnácti. Jako vládce příliš významný nebyl… ale jako přínos vědě? Nedocenitelný!

A tenhle objev si taky vybral krvavou daň. Nebo se to aspoň tvrdí. Víte, většina těch hororů o faraonských prokletích a oživlých mumiích, ty mají svůj základ v Tutanchamonově hrobce. Stěny byly popsány nejrůznějšími hrozbami a varováními, z nichž se jich spoustu vyplnilo. V podstatě jen pár týdnů po otevření hrobky začali umírat lidé, kteří měli něco společného s narušením věčného spánku mocného faraona.

Především to odnesl lord Carnarvon. Při holení se řízl do bodnutí od komára, dostal infekci a zemřel na selhání plic. Jeho dva bratři, kteří měli doma artefakty z hrobky, zemřeli během dalších pár let také. Egyptský princ Ali, jeden z prvních, kdo hrobku navštívil, byl zavražděn. Podobně súdánský guvernér sir Lee Stack, zavražděn. Sir Archibald Douglas Reid, muž, který jako první Tutanchamona rentgenoval… zemřel na nediagnostikovatelnou chorobu. Archeolog Hugh-Evelyn White – sebevražda. Carterův asistent Richard Bethel zemřel za záhadných okolností, stejně jako jeho otec, jenž skladoval Bethelovy artefakty.

Dohromady během dvacátých let zemřelo na tucet lidí, kteří nějakým způsobem „znesvětili“ Tutanchamonovu hrobku. Smrt každého jednotlivce jde vždycky celkem logicky vysvětlit, ale… to, že jste prokletí, neznamená, že vás uškrtí mumie ve spánku, že. Poslední vědecký výzkum naznačuje, že uvnitř hrobky i těla byly uloženy neznámé plísně, které mohly návštěvníkům podlomit zdraví, případně vyřídit ty se slabší imunitou. A mediální masáž kolem toho „Kdo je teď asi na řadě?!“ moc nepomohla.

Sám Howard Carter Tutanchamonovo řádění přežil, ale zemřel na rakovinu v polovině třicátých letech. V učebnicích dějepisu a srdcích všech dobrodruhů ale bude, stejně jako sám faraon, žít navěky. Za to budou navždy vděčit jeden druhému.