Richard Speck byl jiný než ostatní vrazi. Měl totiž svědomí, které ho po osminásobné vraždě neskutečně zžíralo. Po zabití osmi studentek zdravotnické školy se totiž rozhodl, že si vezme život. Otázkou je, jestli si uvědomil svoje hrůzné činy, nebo se mu znovu vrátit se do kriminálu.
Vrah s temnou zkušeností
Richard Benjamin Speck, narozený 6. prosince 1941, byl masový vrah, který zavraždil osm studentek zdravotnické školy během jedné noci. I přesto, že byl odsouzen k trestu smrti, unikl mu, protože soudce měl pochybnosti o nestrannosti poroty. Speck zemřel v roce 1991 na srdeční infarkt po strávení pětadvaceti let ve vězení.
Kradl, pral se a do toho popíjel. Tak nějak by se dal v červenci 1966 popsat tehdy ani ne pětadvacetiletého Richarda Specka. Tento neurvalý kriminálník s více než dvaceti zatčeními na krku měl však to nejhorší ještě před sebou. Životní cestu přitom neměl vůbec snadnou.
Speck se narodil jako jeden z nejmladších z osmi sourozenců, takže si svého tátu příliš neužil. Zemřel totiž, když mu bylo šest let. Naproti tomu jeho matka byla velmi nábožensky založená žena, která na stará kolena nechtěla skončit sama. A tak znovu oženila s obchodním cestujícím s pojistkami Carlem Rudolfem Lindbergem. Jenže ten se nechoval podle její představ. Často pil, řídil v opilosti a přivydělával si paděláním, což ho stálo mnoho let vězení za mřížemi. Není divu, že svého otčíma nesnášel. Navíc od něj doma slyšel jen urážky a nadávky, což se promítalo i do jeho prospěchu ve škole. To vyústilo i ve strach se ve škole veřejně projevovat. Situace došla tak daleko, že už ve dvanácti letech začal Richard popíjet. V patnácti letech se z něj už stal pravidelný piják, který nezvládl absolvovat ani první ročník střední školy.
Jeho život mimo školu taky nebyl zrovna dvakrát úspěšný. Policie ho poprvé zatkla, když mu bylo třináct let a s rostoucím věkem závažnost jeho trestných činů rostla. Zezačátku šlo o drobné krádeže, ale později vše přešlo k prvním přepadením. Často si vyhlížel osamělé oběti, které přepadával s nožem v ruce. Kromě krádeží se však pokoušel chvíli živit i normální prací, jenže byl až neuvěřitelně tragický a nespolehlivý. Například při práci řidiče kamionu se mu během jednoho týdne podařilo nabourat hned třikrát. Do toho ještě stihl okrást kolegu v práci o 44 dolarů.
Mezitím se ještě stihl oženit, počít dítě a následně se po čtyřech letech rozvést kvůli krátkému románku s devětadvacetiletou barmankou z jeho oblíbeného nočního baru Ginny`s Lounge. V tom samém baru se krátce po rozvodu stihl poprat a následně pobodat svého soupeře, za což následně vyvázl jen s pokutou a třemi dny vězení.
Jeho kriminální „kariéra“ však vygradovala v noci z 13. na 14. července 1966 vraždou osmi budoucích zdravotních sestřiček. V tu noc Speck popíjel jako o závod a všechno mu bylo jedno. Hodinu před půlnocí se rozhodl vyrazit na studentskou kolej, kde se postupně vyřádil na osmi mladých studentkách. Všechny z nich čekal stejný konec – znásilňování, mlácení a bodání nožem. Celý masakr nakonec přežila studentka z Filipín, která se schovala před vrahem pod postelí. O pomoc však začala volat až ráno, když měla jistotu, že je vrah pryč. I když se jí nepodařilo vraha popsat, nakonec byl usvědčen až díky krvavým otiskům prstů.
Navíc měl za sebou bohatou kriminální minulost, což mu do karet příliš nenahrávalo. Speck samozřejmě zaznamenal, že se stal hledanou osobou, a proto se pokusil vše vyřešit sebevraždou. Nechtěl ji však spáchat kvůli lítosti nad nevinnými životy, ale kvůli tomu, že se mu zkrátka nechtělo do vězení. To se mu ale nepodařilo. Byl zachráněn a převezen do nemocnice, odkud poté putoval rovnou do vězení.
Původně se předpokládalo, že od soudu odejde s trestem smrti, ale nakonec kvůli možnosti ovlivnění poroty dostal 1 200 let vězení. Za mřížemi se však rychle zorientoval a začal zde vyrábět alkohol a zapojil se do prodeje drog. Nakonec zemřel ve vězení na infarkt dne 5. prosince 1991.
Zdroj informací:
https://www.chicagohistory.org/first-mass-murderer-richard-speck/
https://www.britannica.com/biography/Richard-Speck
Podobné články
Doporučujeme
