Také si někdy říkáte, že váš život připomíná komedii, lidskou komedii? Buďte v klidu, neděje se to jen vám. Francouzský spisovatel Honoré de Balzac dokonce Lidskou komedii sepsal a detailně tak popsal francouzskou společnost první poloviny 19. století. A že bylo co popisovat! 18. srpna to bude 173 let, kdy tento slavný literát, představitel realismu a romantismu, v Paříži zemřel.
Notář spisovatel
Právě Lidská komedie se stala Balzacovým nejznámějším dílem a odkazuje na Božskou komedii od Danta Aligieriho. Skládá se z celkem 137 děl, přičemž dokončených bylo 95 románů, novel a esejí . Některé části se ale dokončení nedočkaly. Pocházejí ze spisovatelova mládí a byly psány pod různými pseudonymy. Základ tohoto cyklu pak tvoří volná trilogie románů Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán, kterými volně procházejí jednotlivé postavy. Ve svém díle se ale nebál ani dobrodružství nebo fantastické tematiky. Konkrétně jmenujme například Šagrénovou růži (je také součástí Lidské komedie), jež značně ovlivnila i Balzacův soukromý život…
Honoré de Balzac se narodil 20. května 1799 v Tourse v měšťanské rodině. Jeho rodiči byli Bernard-François Balssa, který zbohatl za francouzské revoluce jako vojenský zásobovatel, a Anne-Charlotte-Laure, jež byla o 32 let mladší než její manžel. Ke změně rodinného jména došlo někdy mezi lety 1771 a 1783, kdy otec dostal úřední povolení. Honoré nebyl jedináček, měl dvě sestry, Laure a Laurence.
Rodina rozhodně nefandila nápadu mladého Honorého, aby se stal spisovatelem. Nejprve proto pobýval v internátu klášterní školy ve Vendôme, kde byl vychováván mnichy řádu oratoriánů. Později vystudoval v Paříži práva a začal chvíli působit jako notář. Ale nakonec se rodičům stejně postavil a stal se i proti jejich vůli spisovatelem, byť nejprve psal pod pseudonymem, a to nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin. Posléze od této hry na schovávanou ale upustil.
Chtěl mezi šlechtu, moc chtěl
O Balzacovi bylo a je známé, že byl monarchistou a snažil se po celý život proniknout mezi aristokraty. Navštěvoval proto hojně pařížské salony, jako byl například ten Jamese von Rothschilda. A k naplnění svých tužeb a cílů neváhal využívat ženy… Své o tom věděla například ovdovělá vévodkyně d'Abrantès, která byla o celých 15 let starší než on.
K ženám měl vůbec Honoré de Balzac svojský vztah. Vztah s hraběnkou Ewelinou Hańskou roz. Rzewuskou, která byla dcerou rusko-polského šlechtice, začal tak, že hraběnka vyslovila dopisem smutek nad cynismem a ateismem v románu Šagrénová kůže a podepsala se pouze jako „cizinka“. Balzaca to zaujalo a odpověděl jí formou inzerátu v listu La Gazette de France, což byly jediné francouzské noviny, které se tehdy směly dovážet do Ruského impéria. Musíme totiž zmínit, že šlechtična byla provdaná za bohatého statkáře sídlícího poblíž Berdyčeva na Ukrajině. Nejprve si pouze dopisovali a až posléze se setkali ve Švýcarsku. V Ženevě posléze začal i jejich poměr.
Balzaca evidentně nijak netrápilo, že je jeho milenka vdaná. Nebyla jedinou zadanou ženou v jeho životě. Měl také krátkou aféru s vdanou Marií du Fresnay, s níž měl dokonce dceru Marii Caroline. Ta se později stala Balzacovou dědičkou a dožila se úctyhodných 96 let.
Spisovatel ke konci života stejně zakotvil u své hraběnky Hańské, která mezitím ovdověla, a kterou si dokonce krátce před svou smrtí, konkrétně 14. března 1850, vzal. Byl tou dobou ale již vážně nemocný. Se ženou se přesouvali do Paříže a dlouhá a úmorná cesta mu nepřispěla.
Finance mu nešly
Stejně „osobitý“ vztah jako k ženám měl slavný literát i k penězům. Jeho neustálá snaha dostat se mezi šlechtickou smetánku mu působila značné finanční potíže, které se několikrát pokusil vyřešit sebevraždou – neúspěšně. A tak musel najít jiné způsoby, jak problémy řešit. Psal proto například poněkud hekticky romány na pokračování. Zkoušel také zbohatnout tím, že nakoupil akcie, ale ani to se neukázalo jako úspěšné – zkrachoval. Takže psal a psal a psal. Musel psát prostě pro výdělek, což tenkrát opravdu nebylo obvyklé. Působil též jako novinář a kritik.
Ale do dějin světové literatury vstoupil Honoré de Balzac jako legendární „dělník pera“, který byl známý svou mimořádnou pracovitostí. Přátelil se s dalším velikánem francouzské literatury Victorem Hugem, který promluvil i nad jeho rakví. Honoré de Balzac je pochovaný na pařížském hřbitově Père-Lachaise a po jeho boku mu leží i jeho manželka hraběnka Hańská. Ta ho přežila o dlouhých 32 let.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
