Australský sériový vrah

Ivan Robert Marko Milat se narodil 27. prosince 1944 v Austrálii. Stal se nechvalně známým sériovým vrahem, který mezi lety 1989 a 1993 zavraždil v oblasti Nového Jižního Walesu pět žen a dva muže. Svůj život ukončil 27. října 2019, kdy podlehl rakovině. Ivan vyrůstal v rodině jugoslávského imigranta Stefana Milata, kde panovala velmi přísná pravidla. Život na australském venkově formoval jejich uzavřený styl života. Nevěřili totiž cizím lidem, drželi se při sobě a soustředili se výhradně na vlastní rodinu. Otcova autorita byla nezpochybnitelná, což si vynucoval velmi tvrdými fyzickými tresty. Ačkoli kvůli práci doma moc nebýval, jeho krátké domácí návštěvy stačily na to, aby přinesly strach a bolest. Například nutil své syny ležet na zemi, stál na jejich zádech a bil je holí bez ohledu na následky. Chlapci, včetně Ivana, si frustraci z tohoto krutého zacházení vybíjeli v přírodě, kde lovili zvířata. Zbraně milovali natolik, že si je dokonce sami vyráběli.

Ivan se ale nevyznačoval jen láskou ke zbraním. Byl doslova posedlý svým vzhledem. Hodiny trávil posilováním a nosil to nejlepší oblečení, jaké si jeho rodina mohla dovolit. Tato marnivost a zaměření na dokonalost u něj v dospívání nabraly extrémních rozměrů. Vyžadoval, aby všechno kolem něj bylo perfektní. Alkohol striktně odmítal, ani kapka nepřipadala v úvahu. Přesto ho někteří lidé nepovažovali za výstředního, ale za zodpovědného mladíka.

Tento dojem měl například Peter Cantarella, který ho zaměstnal ve svém obchodě s ovocem. Zpočátku byl Ivan spolehlivý, ale situace se změnila, když mu Cantarella pomohl získat auto tím, že se za něj zaručil. Po získání vozu Ivan přestal chodit do práce i splácet půjčku. Když si Cantarella stěžoval, Milatovi sourozenci mu začali dělat ze života peklo. Ivan Milat možná začal vraždit poté, co nezvládl rozpad svého manželství. Ve třiceti letech se seznámil se sedmnáctiletou Karen, kterou si brzy vzal za ženu. Jejich vztah se ale rychle proměnil v noční můru. Milat trpěl chorobnou žárlivostí, Karen pravidelně bil a nejraději by ji neustále hlídal nebo zamykal doma. Karen od něj nakonec utekla, což Ivan neunesl. Propadl hněvu. O rok později začali v australské buši shodou okolností mizet mladí turisté.

Jedním z mála, komu se podařilo Milatovi uniknout, byl jistý Paul Onions. Milat mu nabídl svezení, ale během cesty na něj vytáhl zbraň. Onions z auta vyskočil a dal se na útěk. I přes několik výstřelů, které minuly díky jeho kličkování, se mu podařilo zastavit protijedoucí auto, jehož řidič ho odvezl na policii. Takové štěstí však neměly Caroline Clark a Joanne Walters, dvě mladé ženy, které cestovaly po Austrálii stopem, aby ušetřily peníze při sběru ovoce. Když se Caroline přestala ozývat, její rodina rozeslala letáky do australských motelů s prosbou o pomoc. Jejich osud se vyjasnil, když dva běžci objevili tělo v lese Belanglo v Novém Jižním Walesu. Policie pak našla i druhou oběť. Joanne utrpěla čtrnáct bodných ran do oblasti páteře, zatímco Caroline byla desetkrát střelena do hlavy.

Po objevení prvních těl byl sestaven speciální tým vyšetřovatelů, který vytvořil profil vraha. Podle něj šlo o nespolečenského jedince z dělnického prostředí s vášní pro zbraně. Byl to popis, kerý na Ivana Milata dokonale seděl. Pracoval jako silničář, s kolegy se téměř nestýkal a zbraně byly jeho velkou zálibou. I když se Milatovi stali mezi podezřelými, policie nemohla provést domovní prohlídku, protože jí chyběly přímé důkazy. Vrah tak zůstával na svobodě a mohl znovu zaútočit.

V říjnu 1993 byla poblíž lesa Belanglo nalezena těla Deborah a Jamese. Deborah měla proraženou lebku a James osm bodných ran. Policii bylo už jasné, že čelí sériovému vrahovi. Rozjela se rozsáhlá pátrací akce, do které se zapojilo více než tři sta policistů, kteří prohledávali každý kout lesa. O měsíc později byly nalezeny ostatky Simone Schmidl, Anji Habschied a jejího přítele Gabora Neugebauera. Pitva potvrdila, že Milat své oběti znásilňoval a úmyslně jim prodlužoval utrpení.

Policie byla bezradná. I přes veškeré úsilí stále neměla důkazy, které by vedly k usvědčení pachatele. Rozhodla se proto obrátit na veřejnost s prosbou o pomoc. Mezi těmi, kdo si všimli výzvy, byl i Paul Onions. Když policisté ukázali jeho fotografie Milata, Onions ho okamžitě identifikoval jako muže, který na něj zaútočil.

mohlo by vás zajímat

Luis Garavito: Kolumbijský vrah, který se zapsal do Guinessovy knihy rekordů

Když policisté zjistili, že Ivan Milat během vražd nebyl v práci, dokázali přesvědčit soudce, aby vydal povolení k domovní prohlídce. Dne 22. května 1994 obklíčilo policejní komando jeho dům. Milat se po půlhodinovém vyjednávání nakonec vzdal. V jeho domě byly nalezeny osobní věci obětí, což se stalo rozhodujícím důkazem. Soud ho poslal na zbytek života za mříže, když mu udělil sedm doživotních trestů. Milat však nikdy nepřiznal vinu. V roce 2009 si plastovým nožem amputoval malíček, který chtěl poslat Nejvyššímu soudu jako protest proti tomu, co označoval za „neoprávněné” uvěznění. Když to nevedlo k žádnému výsledku, zahájil hladovku. Jedním z jeho požadavků byla i herní konzole Playstation.

V 74 letech nakonec Milat zemřel na rakovinu v těžkých bolestech. Před smrtí zanechal dopis, ve kterém žádal svou rodinu, aby za jeho pohřeb neutratila ani cent. Náklady měly být podle jeho názoru pokryty z peněz daňových poplatníků. Tento požadavek ale nebyl splněn. Milatovo tělo bylo zpopelněno a celý pohřeb byl zaplacen z jeho vězeňského účtu.

Zdroje informací: