Přesně před 101 lety došlo k jednomu z největších objevů v dějinách egyptologie. 4. listopadu roku 1922 dělníci britského archeologa a egyptologa Howarda Cartera při pracích v egyptském Údolí králů našli vstup do hrobky faraona Tutanchamona, jednoho z nejslavnějších faraonů všech dob.
(Ne)významný Tutanchamon
Zpočátku je dobré si ujasnit, kdo vlastně náš starý dobrý Tutanchamon byl. Tutanchamon byl jedenáctým faraonem osmnácté dynastie Horního a Dolního Egypta, a přestože vládl pouhých 9 let (přibližně mezi lety 1333 až 1323 př. n. l.), jedná se o pravděpodobně nejslavnějšího egyptského faraona. A proč je tím nejslavnějším faraonem zrovna Tutanchamon? Hlavně zásluhou objevu Howarda Cartera, díky kterému toho o Tutanchamonovi víme mnohem více než o ostatních egyptských faraonech.
Tutanchamon vyrůstal (tehdy ještě jako princ) na královském dvoře svého otce v Achetatonu ve středním Egyptě. Faraonem se stal přibližně ve věku devíti let, z dnešního pohledu tedy na trůn nastupoval velice mlád. Ačkoli vládl v době 18. dynastie, která je egyptology považována za jednu z nejvýznamnějších v egyptských dějinách, byla egyptská říše v době jeho vlády již na sestupu – ztrácela území a moc. Vzhledem k nízkém věku nevládl Tutanchamon sám, s výkonem moci mu pomáhal vezír Aye.
V čele Egypta se udržel devět let, a to až do své smrti (18 let), která byla způsobena buďto malárií nebo gangrénou po zlomenině stehenní kosti, kterou si přivodil pádem z vozu. Tutanchamon tedy zemřel velice mlád, proto se pravděpodobně nestal nikterak významným vládcem. Po své smrti byl Tutanchamon pohřben tradičně v Údolí králů nedaleko Luxoru, konkrétně u severozápadního okraje starověkého egyptského města Vesetu (později Théby).
Alfou i omegou Tutanchamonova příběhu je ovšem objev ze 4. listopadu roku 1922, který veškeré taje kolem Tutanchamonovy osoby definitivně rozkryl. Za tímto objevem stál britský egyptolog Howard Carter, jehož dělníci při kopání v egyptském Údolí králů onu proslulou hrobku objevili.
Howard Carter
Hlavní hrdina celého příběhu, Howard Carter, se narodil 9. května roku 1874 v londýnském Norfolku. V mládí se mu dostalo vzdělání na soukromých školách, navíc byl silně ovlivněn svým otcem, jenž byl malířem a kreslířem. I Howard v tomto oboru projevil značný talent, což ho nakonec dovedlo až do Egypta, kde tou dobou probíhaly průzkumy hrobek úředníků ze Střední říše. Carter zde pracoval na dokumentaci nalezených reliéfů.
Jak se do Egypta Howard Carter dostal, už se z něj vlastně „nehnul“. Začal se více zajímat zejména o západní nilský břeh u Théb a v Údolí králů. Tam začal na počátku 20. století pracovat pod Američanem Theodorem M. Davisem, který mimo jiné přišel s poznatkem, že by se v této oblasti mohla nacházet hrobka faraona Tutanchamona. Po smrti Davise navázal Howard Carter na jeho výzkum v tamější oblasti. Carter se výzkumu ujal v době, kdy široká veřejnost usilovně tvrdila, že je Údolí králů probádáno skrz naskrz a nic dalšího se již objevit nedá. Po hrobce faraona Tutanchamona začal Carter pátrat roku 1917.
Mezi lety 1921 až 1922 se již mělo jednat o poslední sezónu výkopových a archeologických prací na tomto místě – sponzorovi celého Carterova výzkumu totiž kromě trpělivosti docházely i peníze. Právě v závěru roku 1922, již zmíněného 4. listopadu, ovšem dělníci narazili na schod, ze kterého se v následujících dnech vyklubalo schodiště. Schodiště, jež nevedlo nikam jinam než k tajům Tutanchamonovy hrobky.
V hrobce se našlo kromě téměř kompletní pohřební výbavy také mnoho „klíčových“ (z výzkumného hlediska) faraonových předmětů – i proto o něm samotném víme tak mnoho. Jednalo se například o nádoby s oleji, vínem, vodou či potravinami. Dále se našly předměty a oděvy, které Tutanchamon využíval a nosil za svého života. Smrt faraona totiž nebyla pro Egypťany žádným koncem jejich služeb a oddanosti. O faraona bylo potřeba pečovat i po smrti, proto se v hrobce našly nejrůznější předměty k tomuto účelu určené, dále různé sošky, lůžka, vozy, luky, šípy, truhlice se šperky, oděvy, plátno a také poklady v místnosti nazvané pokladnice.
V hrobce pochopitelně nemohla chybět místnost se sarkofágem, kde bylo uloženo panovníkovo tělo. Mimochodem, Tutanchamonův poklad, jenž byl v hrobce nalezen a skládá se z několika tisíc předmětů, zabírá v káhirském muzeu 12 místností. Ve spojení s faraonem si totiž pod slovem hrobka nelze představovat jednu místnost s rakví – jednalo se o komplex několika místností a komor.
Amatér a šťastlivec?
Ovšem na rozdíl od svého pokladu Tutanchamon v hrobce zůstal – doslova. Jedná se o jediné tělo panovníka, které i přes své objevení zůstalo na svém místě. Co se týče Cartera po tomto velevýznamném objevu, nejednalo se o žádný dotek ráje. Carter musel čelit poměrně složité politické situaci a netrpělivé veřejnosti, která jej tlačila k rychlejšímu tempu. I z tohoto důvodu došlo k nenapravitelným škodám na nalezených artefaktech.
Vzhledem k tomu, že Howard Carter nebyl „profesionálním“ archeologem, ale amatérem, nedostalo se mu tehdy prakticky žádného významného uznání, a to ani v Egyptě, ani ve Spojeném království. Ostatními vědci a odborníky byl označován za šťastlivce a lord Carnarvon, který Carterův výzkum financoval, nedostal od tehdejší egyptské vlády ani přislíbenou část nálezu, což tehdy bylo zvykem. Tento akt se považoval za jakousi kompenzaci nákladů. Howard Carter zemřel v roce 1939 ve věku 64 let na rakovinu, a přestože jeho objev nebyl v meziválečném období vědeckou komunitou bohulibě přijat, zůstává se svým objevem Tutanchamonovy hrobky i nadále jedním z nejvýznamnějších egyptologů v historii.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
