Není komunista jako komunista

Na počátku studené války se světovému komunismu dařilo možná nejlépe v lidských dějinách. Téměř všechny státy východní Evropy se proměnily v komunistické diktatury a Stalinem podporovaným komunistům se v rozvrácené Číně podařilo něco dříve nemyslitelného. V roce 1949 vyhlásil Mao Ce-tung v Pekingu vznik Čínské lidové republiky, čímž po dlouhých dekádách bojů konečně sjednotil celou rozdrobenou Čínu pod komunistickým vedením. Byť byly vztahy mezi Sovětským svazem a novým čínským spojencem zpočátku přátelské, se smrtí Stalina a odsouzením jeho kultu osobností Nikitou Chruščovem začalo docházet k prudkému ochlazování vztahů.

mohlo by vás zajímat

"Po Československu určitě přijde na řadu Rumunsko a Jugoslávie": Britové měli v roce 1968 v plánu válku se Sovětským svazem

Na počátku 60. let se tak obě komunistické mocnosti navzájem obviňovaly ze zrazení myšlenky komunismu a v polovině šesté dekády již byly vztahy mezi Pekingem a Moskvou na bodu mrazu. Ani nové vedení Kremlu v čele s Leonidem Brežněvem nedokázalo znovunavázat otevřené diplomatické vztahy, což se ještě zhoršilo poté, co v Číně vypukla Ce-tungem iniciovaná kulturní revoluce. Během ní došlo v zemi k otevřenému revolučnímu šílenství doprovázeného fanatickým vražděním a ničením kulturního bohatství. Zprávy o revolučních zvěrstvech pak vyvolávaly v sovětských komunistech čiré zděšení. A aby toho nebylo málo, z Číny se v roce 1964 stala další jaderná velmoc.

Když pak začal Mao Ce-tung otevřeně obviňovat Sověty, že neprávem vlastní některé říční ostrovy při řece Ussuri na sovětsko-čínské hranici, kam nechal přesunout velkou část čínských vojsk, začali se v Moskvě skutečně bát, že brzo dojde k vypuknutí války mezi Sovětským svazem a komunistickou Čínou. Mao, pravděpodobně ze snahy vyvinout na Kreml nátlak, dal otevřeně najevo, že sporná pohraniční smlouva z roku 1860 by se dala napravit jednoduchou cestou – otevřenou čínskou invazí na sporná území. To Sověty vyděsilo – otevřený konflikt s Čínou si totiž Rudá armáda navzdory své technologické převaze nemohla dovolit a v případě konfliktu s fanatickými Číňany by mohl Sovětský svaz velice rychle přijít o svá strategická území v asijské části země, jako byl například Vladivostok.

Invaze do Československa byla poslední kapkou

Situace se začala prudce zhoršovat v srpnu 1968, kdy Sovětský svaz provedl invazi do Československa. Tím dal všem komunistickým státům na světě najevo, že si Kreml vyhrazuje právo určovat jejich vnitřní politiku. To byla pro Čínu poslední kapka – čínský premiér Čou En-laj pak dokonce do Československa vzkázal, aby se země postavila sovětským okupantům a pustila se do partyzánského boje.

GALERIE Čínsko-sovětský konflikt

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

V roce 1969 tak došlo k několika přestřelkám na sovětsko-čínské hranici, které skončily několika stovkami mrtvých na obou stranách. Svět se začal obávat otevřené války a nejvyšší vedení v Kremlu začalo vážně zvažovat preventivní jaderný útok na Čínu. Není divu, že se obě země snažily na svou stranu získat co možná největší počet spojenců. Jednou takovou událostí byl i pohřeb severovietnamského vůdce Ho Či Mina v září 1969, kdy se Sověti i Číňani snažili přemluvit Vietnamce ke spolupráci, což Hanoj vyděsilo. Právě na tomto pohřbu se prostřednictvím Vietnamců podařilo obě strany posadit k jednomu stolu a nakonec došlo k deeskalaci konfliktu, který si ani jedna země nepřála. Ke konečnému vyřešení pohraničních sporů nakonec došlo až v roce 1991.

Vítězem se stává... Nixon

Čínsko-sovětský konflikt měl ale přeci jen nakonec svého vítěze, kterým se stala Amerika. Prezident Richard Nixon vycítil během roztržky příležitost navázat diplomatické vztahy s Čínou, což by vedlo k získání cenného spojence proti Sovětskému svazu. Právě v napjatých letních dnech roku 1969 došlo k prvním opatrným stykům mezi Washingtonem a Pekingem, což nakonec vyvrcholilo Nixonovou návštěvou Číny v roce 1972.