"Lomikare, Lomikare. Do roka ha do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás!“ Tuto větu pravděpodobně zná každý žák na základní škole. Tehdy ji pronesl vůdce chodských rebelů Jan Sladký Kozina, a to chvíli před popravou. Lomikar poté doopravdy do roka a do dne zemřel. Zakládá se tento příběh na pravdě?
Jak to vlastně bylo s Lomikarem?
Chodové byli skupinou obyvatel, která měla za úkol chránit hranice mezi Českým královstvím a Bavorskem, zejména v oblasti Šumavy a Českého lesa. Jako přímí poddaní krále se těšili určitým výsadám – například byli osvobozeni od cla, měli právo volně lovit zvěř a těžit dřevo z panských lesů. Měli také svou vlastní správu, pečeť a prapor. Jejich privilegované postavení začalo slábnout v 16. století, a po bitvě na Bílé hoře ztratili Chodové svá práva. Jejich půda byla následně prodána šlechtici jménem Wolf Maxmilián Lamminger z Albenreuthu, známému jako Lomikar, což vedlo k nespokojenosti Chodů, kteří se s tímto ponižujícím osudem nechtěli v žádném případě smířit. Není divu, že se později chtěli pomstít.
V 17. století přišel na Chodsko šlechtic Lomikar, který spravoval své panství z barokního zámku v Trhanově, kde se usadil roku 1676. Lomikar, průkopník průmyslové výroby v Čechách, plánoval využívat Chody jako levnou pracovní sílu. Ti však odmítli vykonávat robotu, což vedlo k jejich vzpouře. Do čela povstání se postavil Jan Sladký, přezdívaný Kozina.
Chodské povstání však bylo potlačeno a Kozina byl následně odsouzen k trestu smrti. Byl popraven oběšením 28. listopadu 1695 v Plzni. Před svou smrtí však Kozina pronesl větu ve smyslu: "Lomikare, Lomikare, do roka a do dne se budeme zodpovídat před božím soudem, tam se ukáže, kdo z nás měl pravdu!" Lomikar tomuto prokletí nevěnoval pozornost a nechal Kozinovo tělo viset na popravišti jako varování.
Rok a den uběhly rychle a Lomikar, který byl plný sebejistoty, při bohaté snídani zesměšňoval Kozinu, že kletba se nenaplnila, jelikož zbývá pouhý jeden den. Ve stejnou chvíli ho však postihne mrtvice a Lomikar umírá. Jeho tělo bylo pohřbeno v Klenčí pod Čerchovem, kam lidé ještě mnoho let po jeho smrti chodili házet kameny. Podle pověstí jeho duch nenalezl po smrti klid a bloudí dodnes nocí jako bezhlavý jezdec. Chodské povstání se stalo inspirací pro mnohé umělce.
Pojmenování "Psohlavci" pochází z dávné přezdívky Chodů, kteří byli kdysi spojováni s tvorem s psí hlavou, ačkoliv důvod tohoto spojení není znám. Později tento symbol získal nový význam a stal se znakem odvahy a statečnosti, přičemž ho slavně ztvárnil malíř Mikoláš Aleš. Název "Psohlavci" pak použil spisovatel Alois Jirásek pro svůj román, který přibližuje chodské povstání. Pokud se rozhodnete následovat stopy této slavné české pověsti, nezapomeňte navštívit rodný dům Jana Sladkého Koziny v Újezdu a jeho památník na kopci Hrádek.
Zdroje informací:
https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/osobnost/jan-sladky-kozina-nejznamejsi-chodsky-rebel
https://dvojka.rozhlas.cz/jan-sladky-kozina-aneb-kde-konci-historie-a-zacina-legenda-8569186
Podobné články
Doporučujeme
