Jsou situace, kdy člověku dojdou slova. Popsat, co vás trápí a proč je vám špatně, i když podle všeho nejste nemocní ani vám nikdo neublížil, není vůbec lehké – ba je to někdy zhola nemožné. A to je přesně případ úzkostné poruchy. Dobře víme, že naše pocity jsou v podstatě zcela nesmyslné, jenomže si nemůžeme (a ani neumíme) pomoct. Prožíváme tak nejen bolest, smutek a strach, ale také odcizení – tak jako fotografka Katie Joy Crawford, která sama trpí depresemi a generalizovanou úzkostnou poruchou. Často má problém svým bližním a okolí popsat, co se děje v jejím nitru, a proto vytvořila melancholickou sérii fotografií In My Anxious Heart (V mém srdci plném úzkosti).
1. Každá fotografie je autoportrét, kterým se Katie snaží popsat, jak duševní nemoci ovlivňují člověka po psychické i fyzické stránce
2. „Úzkosti mě provázejí už celých dvanáct let. Snažím se je reflektovat tvůrčí uměleckou činností, která mi pomáhá vyrovnávat se s nepříjemnými pocity. Tentokrát jsem ale chtěla doslova sdělit, co mi je. A jak mi je.“
3. „Ze svého vlastního příběhu a zkušeností jsem zachytila hrubou podstatu úzkosti.“
4. „Všechno to jsou moje pocity a zážitky. Vím, že to každý cítí a prožívá jinak. Ale doufám, že to pochopí nejen lidé, kteří trpí jako já, ale také ti, kteří je naopak nechápou.“
5. „Byla bych ráda, aby lidé trpící úzkostnými poruchami mohli těmito fotkami aspoň vyjádřit to, jak jim je, kdyby to skutečně potřebovali.“