Kim Ir-sen, vůdce cizinec
Původní Kim se sice v roce 1912 narodil v Pchjongjangu, ale ještě v dětství se s rodiči přestěhoval do Mandžuska, kde vyrostl ve schopného mladého muže. Mandžusko je západní část Číny, která je při každém ohrožení vždycky první na ráně. Na jihu sousedí s Koreou, na východě má Japonské moře, na severu Rusko a tajgu a na západě poušť Gobi. V první polovině 20. století si pro sebe armáda Japonského císařství urvala Mandžusko jako celou oblast a udělala z něj „suverénní stát“.
Kim se stal členem Komunistické strany Číny a bojoval většinu 30. let proti Japoncům jako partyzán. Ve 40. letech už jenom z povzdálí jako řídící důstojník, ale byl extrémně oblíbený u čínských i ruských komunistů. Takže když Spojenci vyhnali Japonce z Korejského poloostrova, měli rudí svého favorita pro vedení země poměrně jasného; hrdého komunistu a člena Kominterny, Kim Ir-sena. To jméno si dal mimochodem sám právě ve 30. letech, volně přeloženo to znamená Kim, který dosáhne slunce. Překvapivě. Zajímavé je, že v době, kdy se stal vládcem Severní Koreje, neuměl Kim ani pořádně korejsky. Své korejské projevy pouze četl a psal mu je Rus.
Jak asi víte, Korea byla podobně jako Německo rozdělena na dvě okupační zóny. Jednu měli Sověti, tu jižní drželi Američané. A zatímco Amíci tlačili na svobodné volby, komouši na severu nic takového připustit nechtěli, protože by hrozilo, že Kim ztratí nad regionem moc. Situace eskalovala až do korejské války, o které si můžete přečíst tady:
Teror!
Po skončení války začal v Severní Koreji skutečný horor. Kim Ir-sen trpěl celoživotním stihomamem, že ho někdo sesadí, nebo ještě hůř zavraždí, a tady proti tomu začal skutečně jednat. Čistka za čistkou, poprava za popravou a do toho budování kultu osobnosti absurdních rozměrů. Tady se narodila Severní Korea tak, jak ji všichni známe a smějeme se jí dnes.
Mimochodem, věděli jste, že Pchjongjangu se přezdívalo „Jeruzalém Východu“? Že Severní Korea měla před touhle érou třináct procent křesťanské populace? Podle historiků je tato etapa ve vývoji Severní Koreji nejhorším protikřesťanským tažením ve dvacátém století. Všichni kněží, všechna inteligence, všichni opoziční politici, všichni byli vyhlazeni. Jakékoliv náboženství nebo filosofii vystřídala ústřední doktrína režimu zvaná Čučche, tedy absolutní soběstačnost.
Severní Korea pod vedením Kim Ir-sena měla hromadu nejrůznějších sporů se spoustou jiných zemí. Kromě těch zjevných, jako jsou třeba Spojené státy, to na pár let byl také Chruščovův Sovětský svaz, protože Kim dal nesouhlas s destalinizací. Naopak měl skvělé vztahy s Rumunskem a Československem. Během kulturní revoluce zase byl poměrně chladný k Číně, protože považoval Maa Ce-tunga za… nestabilního partnera.
A taková podivná pozitivní věc, kterou všichni diktátoři dělají je, že převedl svou zemi na metrický systém. Z nějakého důvodu masoví vrazi milují metrický systém.
Povýšení
Jak byl Kim Ir-sen starší, jeho paranoia ho začala kompletně ovládat. Ze zdrojů, které se dostaly na veřejnost, víme, že posledních několik let svého života strávil v podstatě v protiatomovém krytu. A taková zvláštnůstka, o které nejspíš nevíte – Kim Ir-sen měl na krku nezhoubný výrůstek, který vypadal… inu nevábně, proto není na žádném obraze Kima „dotýkajícího se slunce“. Obecně se předpokládalo, že je tumor příliš blízko páteře a nejde operovat, ale Juan Reynaldo Sanchez, bodyguard Fidela Castra, který přeběhl na druhou stranu barikády, vypověděl, že podle toho, co se dozvěděl na státních návštěvách, se Kim bojí jít pod narkózu, protože by ho mohl někdo oddělat.
A to se vám stane, když jste všemocný diktátor. Strávíte léta v atomovém bunkru a nemůžete ani na operaci.
A 8. července 1994 byl Kim Ir-sen povýšen z prezidenta na věčného prezidenta. Byl nařízen desetidenní smutek a jeho nástupce Kim Čong-il nechal do Pchjongjangu přivést desetitisíce lidí, aby truchlili.