Vysoká dívka v Leningradu

Rok 1945, Leningrad. Druhá světová válka zpustošila město, zničila budovy a zanechala obyvatele v troskách, a to jak fyzicky, tak psychicky. Ačkoliv je obléhání, které bylo jedním z nejhorších v dějinách lidstva, konečně u konce, ve zbylých ruinách se stále svádí boj o život. Dvě mladé ženy, Ilja a Máša, hledají nový smysl života mezi troskami zničeného města.

Režisér ruského oscarového kandidáta Vysoká dívka Kantěmir Balagov vypráví tradiční válečný příběh skrze působivé vizuální metafory, které tvoří spletitou filmovou tapisérii. Velice pečlivě volí barevné schéma snímku, jelikož tímto způsobem lze často vyjádřit vnitřní boj, které postavy svádí, lépe než slovy.

„Hlavní inspirací mi byla kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové Válka nemá ženskou tvář, která mi otevřela nový svět. Uvědomil jsem si, jak málo toho vím o válce a o roli, kterou v ní ženy sehrály. Což mě přivedlo na další myšlenku: co se asi stalo s takovou ženou, když bylo po válce?" vysvětluje Belagov svůj námět a jeho pojetí. Vedle silného příběhu a netradiční optiky si dal záležet i na zachycení dobových souvislostí a vykreslení atmosféry města zničeného válkou, která je v dnešním Petrohradu v některých zákoutích cítit i o desítky let později.

GALERIE Vysoká dívka

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Slavnostní předpremiéra snímku Vysoká dívka má pro filmové fanoušky dvojí význam. Kromě toho, že se jedná o kvalitní a oceňovaný počin, je to jedna z prvních po-karanténních filmových premiér. I proto se provozovatelé vršovického Kina Pilotů rozhodli uspořádat ji 11. května, kdy (mimo jiné) končí omezení pořádání veřejných filmových projekcí, ačkoliv film jde do běžné kinodistribuce až o deset dní později.