Když se řekne Michael Kocáb, všem se automaticky vybaví zakladatel legendární české kapely Pražský výběr, nezapomenutelná osobnost novodobých českých dějin i muž, který měl na starosti dohled nad odsunem sovětských vojsk z našeho území. V pátek navíc slaví 69. narozeniny, proto by bylo dobré si připomenout, za čím vším tento muž stojí.
Významná osobnost sametové revoluce
Michael Kocáb se narodil do rodiny evangelického faráře a psycholožky v Praze, ale vyrůstal ve městě Zruč nad Sázavou. Jeho otec Alfréd Kocáb byl známým kazatelem Českobratrské církve evangelické, který byl pronásledován komunistickým režimem, i proto, že podepsal Chartu 77. Přesto se však jeho synovi podařilo úspěšně dostudovat. Nejprve odmaturoval na gymnáziu a následně absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a varhany, což mu pravděpodobně pomohlo při zakládání kapely Pražský výběr během studií. Kvůli nepříznivému režimu měla kapela zakázáno mezi lety 1982 až 1987 vystupovat. Za sebou přitom tehdy měla jen album Žízeň z roku 1978. V roce 1980 byl Kocáb obviněn z politické provokace, ale díky prezidentské amnestii bylo jeho trestní stíhání nakonec ukončeno. Dalším počinem kapely byla velmi zásadní deska Pražský Výběr s neoficiálním názvem Straka v hristi, která vyšla s obnovením Pražského výběru v roce 1987. Před revolucí stihla kapela vydat desku s názvem Výběr. Právě na ní vyšly hity jako Na Václavském Václaváku, Pražákům je tu hej nebo Zubatá.
Ještě v dobách komunismu se kapele podařilo pod hlavičkou Filmového studia Barrandov na začátku roku 1989 natočit protiestablišmentový film „Pražákům, těm je hej“, ve kterém tvrdě zesměšňovali komunistický režim. A pak se přiblížila a nakonec přišla sametová revoluce. Kocáb se rozhodl podepsat petici Několik vět, a následně společně s Michalem Horáčkem založil iniciativu Most, která měla sloužit ke komunikaci opozice se zástupci KSČ. Po 17. listopadu 1989 se Michael Kocáb stal jedním ze zakladatelů Občanského Fóra (OF), kde byl zároveň členem krizového štábu. V OF měl Kocáb například na starost i jednání se zástupci armády, aby nezasahovala do průběhu sametové revoluce. To stejné bylo řešeno i se sovětskou armádou na našem území. Nakonec se dostal do Federálního shromáždění ČSSR jako bezpartijní poslanec, což se mu podařilo obhájit i v roce 1990. Na konci roku 1989 byl pak na jeho návrh zvolen prezidentem Václav Havel.
Do historie se však zapsal Kocáb tím, že se stal předsedou komise pro dohled na odsun sovětské armády z území Československa. Poté, co naši zemi opustil poslední sovětský voják, což se stalo 30. března 1991, na všechny politické funkce rezignoval a rozhodl se věnovat hudbě. Zároveň začal podnikat a stal se externím poradcem Václava Havla. To ovšem neznamenalo, že by se vzdal občanského aktivismu. Společně s Pavlem Tigridem v roce 1992 organizoval petici na podporu práva občanů o rozdělení Československa, kterou podepsalo přes 2 a půl milionu lidí.
Po smrti prezidenta Václava Havla se věnoval činnosti externího poradce pro jeho nadaci a knihovnu. Nicméně návrat do aktivní politiky oznámil až v roce 2008, když v Praze kandidoval v senátních volbách za Stranu zelených, ale neuspěl. V roce 2009 se stal ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny ČR. V této funkci se podle svých slov snažil prosazovat princip otevřené, nediskriminující a soudržné společnosti aktivních občanů, kteří budou ochotni vyrovnat se s neblahým dědictvím naší totalitní minulosti. Na pozici ministra však vydržel jen něco málo přes rok.
A co dělá Michael Kocáb dnes? Je členem statutárních orgánů v několika společnostech a například dodnes spoluvlastní 6% podíl ve firmě Bonton, kterou kdysi zakládal. V roce 2017 byl vyznamenán Řádem Bílého dvojkříže II. třídy, což je druhé nejvyšší slovenské vyznamenání pro cizince. V listopadu 2019 vydal knihu Vabank, jež nabízí nová fakta z období sametové revoluce.
Podobné články
Jan StudničkaDoporučujeme
