„Tak si k těm všem doktorskejm zločinům, který jste mi tady vyjmenovala, připište ještě jeden; urážku na cti, vy krávo nebeská!“ Nejslavnější výrok seriálového doktora Štrosmajera by dost možná vyzněl úplně jinak, kdyby nepadl z úst Miloše Kopeckého. Ten ve figuře z Nemocnice na kraji města vytvořil archetyp sarkastického, ale uvnitř laskavého lékaře, a zasloužil se tím o začátek boomu pořadů z lékařského prostředí, které se u českých diváků těší popularitě dodnes. Sám Kopecký ale Štrosmajera zrovna v lásce neměl.
Se Štrosmajerem na věčné časy
„Kdyby hloupost nadnášela, tak se tady budete vznášet jako holubička,“ pravil na přelomu 70. a 80. let Miloš Kopecký Ivě Janžurové a srdce československých diváků u televizních obrazovek zaplesala. Byla to totiž další z řady dnes již legendárních hlášek neméně proslulého doktora Štrosmajera, jedné z hlavních hvězd seriálu Nemocnice na kraji města, která zůstává pevně uvelebená v pokladnici tuzemských seriálů. Televizní show podle scénáře Jaroslava Dietla odstartovala v našich končinách boom příběhů z lékařského prostředí; všechny „Sanitky“ a „Ordinace“ přišly až po ní. A Kopecký zase v kůži Štrosmajera vytvořil archetyp nevrlého, cholerického a sarkastického lékaře, jehož dopaluje lidská hloupost; v jádru je ale laskavý. Sice nemáme dr. House, ale máme právě Štrosmajera.
Dietl Štrosmajera napsal nejen Kopeckému přímo na tělo, ale také podle reálného lékaře, jak prozradila Dietlova manželka v rozhovoru pro Radiožurnál v roce 2018. Když byl Dietl v nemocnici v Mostě, kde studoval prostředí bílých plášťů, potkal jednou nabručeného chirurga, jenž zrovna vycházel ze sálu a něco si mumlal pod fousy. Později vyšlo najevo, že tím lékařem byl jistý doktor Šmrha, zástupce primáře na gynekologii a miláček všech sestřiček i pacientek. Právě jeho si Dietl zapamatoval s tím, že takového lékaře v seriálu přesně chce. A bude ho hrát Kopecký!
Štrosmajer zůstává dobře známou fiktivní postavou seriálového světa i dnes, kdy Nemocnice dávno neběží, a i její herecký představitel je dávno po smrti. 16. února přesně 28 let. Pro Kopeckého byl Štrosmajer výhrou i prokletím. Přinesl mu nejen popularitu, ale i jednu z mála možností hrát kladnou postavu. Zasloužilý umělec a hvězda Divadla na Vinohradech byla pro svůj výrazný zjev i projev obsazována spíše do rolí záporáků a úlisných padouchů. Sám Kopecký si nejednou postěžoval na to, že proslul zejména kvůli Štrosmajerovi. Hrál přece i charakternější role než seriálového doktora! Těmito komentáři většinou narážel na své divadelní výkony, ale co naplat – každý herec si přeje být uznáván za divadlo. Televize je však ďáblův nástroj a masy mluví!
Král úlisných padouchů
Ačkoliv Štrosmajer skutečně je životní rolí Miloše Kopeckého v rámci populární i televizní tvorby, hercovi fanoušci si jej pamatují i z řady jiných počinů; zejména z mnoha kultovních filmů. Pistolník Hogo Fogo z Limonádového Joea, ďábelský hrabě von Kratzmar v parodii Adéla ještě nevečeřela, zámožný vodník Wassermann, jenž touží utopit dr. Mráčka, Baron Prášil nebo baron Gorc číhající na tajemném hradě v Karpatech. To všechno jsou charaktery, kterým Kopecký vtiskl nezapomenutelný šarm. Na výběr těch opravdu nezapomenutelných se podívejte do galerie tady:
Kopecký se narodil v Praze do rodiny obchodníka s kožešinami a modelky židovského původu, kvůli čemuž skončila Kopeckého matka v Terezíně a sám mladý Kopecký se v posledním roce války ocitl v nacistickém pracovním táboře. Zatímco mladík válku přežil, jeho mámu přemístili do Osvětimi, kde zemřela. Podle hercova názoru k tomu přispěl fakt, že se jeho otec dal s manželkou rozvést v touze zachovat si živnost. Tátovi toto rozhodnutí zřejmě nikdy neodpustil. Po návratu k běžnému životu odstartoval Kopecký svou hereckou kariéru ve Šmídově divadle Větrník. Propracoval se pražskými scénami až do Divadla na Vinohradech, kde měl stálé angažmá od roku 1966 až do roku 1991. Na prknech, která znamenají svět, vytvořil nezapomenutelně Richarda III. i Harpagona, jemuž vtiskl zcela nový ráz. Právě na tyto výkony Kopecký vzpomínal, když bědoval nad popularitou Štrosmajera.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
