Bojoval na straně nacistů, narodil se 20. září roku 1921 na území dnešního Česka a zvláštní ironií osudu na území Česka také zemřel, a to již v brzkých 25 letech. Kurt Knispel patřil k té nejvyšší tankové špičce Wehrmachtu a nejen to, byl zřejmě nejúspěšnějším tankistou druhé světové války.
Vojáci hrdinové
Válku vyhrávají vojáci. To jest odvěké pravidlo, které vždy platilo – bez vojáků můžete mít strategii sebelepší, ale pokud za vaši ideologii, vaše plány, vaši vizi někdo nepoloží život, můžete se s úspěšně vyhranou válkou rovnou rozloučit.
Na druhou stranu taktiky podobného rázu jako bylo „nas mnogo“ také nejsou tím nejlepším válečným nástrojem. Jakási fúze dobrých vojáků a propracované strategie, která bezmyšlenkovitě nezahazuje lidské životy, je zřejmě tím pravým receptem na úspěšné vedení války.
Vojáků ve druhé světové válce bojovalo mnoho a mnoho jich také padlo, ať už za dobrou či za špatnou věc. V armádách na jedné či na druhé straně bylo také mnoho vojáků, kteří zemřeli ještě dříve, než se dostali do boje – ať už to bylo vlastní rukou, z důvodu nemoci, kvůli nepříznivým podmínkám nebo třeba nešťastnou náhodou.
Kurt Knispel z Československa
Mezi vojáky byli ale i tací, kteří se do boje dostali, v boji obstáli a předvedli pozoruhodné válečné výkony, dá-li se tak zabíjení nepřátel vůbec pojmenovat. Jednoduše se z nich stali hrdinové, vzory, špičky ve svém „oboru“. Pokud je řeč o druhé světové válce, nelze opomenout jméno Kurt Knispel. Ačkoli bojoval na straně Adolfa Hitlera a pod vlajkou říšské nacistické orlice také zemřel, je historiky považován za pravděpodobně nejlepšího tankistu druhé světové války.
Kurt Knispel se narodil 20. září roku 1921 v Salisově (tehdy německá osada Salisfeld) na území tehdejšího Československa, přibližně dva roky před Hitlerovým nepovedeným mnichovským pučem, po kterém se Adolf Hitler dostal do vězení. Z Vůdcova pohledu byl tedy Knispel opravdu mladým vojákem, nejednalo se o prominentního nacistu, jenž to s Hitlerem táhl odnepaměti. Kurtův otec pracoval v nedaleké továrně na automobily, což nám možná napovídá v tom směru, kde se vlastně vzal Knispelův vztah k technice a vozidlům. Kurt Knispel byl v mládí obyčejným chlapcem, byl členem skupiny trempů, s níž se často účastnil dlouhých výletů kolem Hrubého Jeseníku.
Osud ho však směřoval jednou cestou – přihlásil se do učení na automechanika, které úspěšně dokončil na jaře roku 1940. V tu dobu ale již na plné obrátky zuřila válka a Salisfeld byl součástí území Sudet. A kam se zručným automechanikem, když je válka rozběhlá? No pochopitelně k tankům. Kurt Knispel prošel základním pěchotním výcvikem v Dolním Slezsku. První tank, jenž mu přišel pod ruce, byl lehký tank PzKpwf I. (Panzerkampfwagen), který sice v tu dobu již byl zastaralým modelem, k výcviku a prohloubení technických znalostí o tanku a jeho fungování ovšem posloužil dostatečně.
Tankové eso
Po dokončení výcviku nastoupil Knispel k 29. pluku 12. tankové divize, kde se stal nabíječem ve středním tanku. Zanedlouho, v červnu roku 1941, si to již tanky mířily k Sovětskému svazu, a to včetně PzKpfw IV., ve kterém Knispel nabíjel. Ještě v tom samém měsíci si Knispel připsal na svůj „seznam“ první dva zničené nepřátelské tanky. Knispelův tank se dostával spolu s armádními útvary, pod něž spadal, dál a dál do sovětského vnitrozemí. Teploty tehdy padaly až k minus 50 °C. Zatímco hlavní útok byl přesměrován po Hitlerově rozkazu na jih Sovětského svazu, Knispel mířil v rámci útoku vedlejšího k Leningradu.
Ve chvíli, kdy se Kurt Knispel začínal do boje „dostávat“ a dokonce úspěšně zničil jeden z tanků T-34 vlastníma rukama, když pod pásy položil protitankovou minu, byla Knispelova jednotka stažena do Německa k přeformování. Kurt Knispel byl nově přiřazen k 13. tankové divizi, která se měla spolu s dalšími útočícími jednotkami postarat o proniknutí ke Kavkazu a obsazení tamějších ropných zdrojů. Z toho období pochází také známá historka o tom, jak Kurt Knispel zasáhl, když přihlížel nepřiměřené šikaně jednoho z vězňů. Ten byl nedaleko nádraží nevybíravě bit jedním z vojáků Wehrmachtu – Knispel neotálel, na vojáka vystartoval a z „hádky“ odešel jako vítěz. U Knispela bylo dobře známo, že válku opravdu považoval za cestu k něčemu lepšímu, s brutálním násilím na bezbranných však nesouzněl.
O Knispelovi se vědělo, že se naprosto vymyká jakýmkoli představám nacistických pohlavárů o správném válečném hrdinovi. Nosil delší vlasy i vousy, než povolovaly předpisy, často svévolně porušoval rozkazy a jak již bylo zmíněno, nebál se například udeřit důstojníka Einsatzgruppe, který týral sovětského zajatce. Několikrát ho před soudem údajně zachránily jen jeho bojové výkony. Přesto je potřeba dále pamatovat na skutečnost, že i Knispel spolu s dalšími válečnými hrdiny byli stále součástí nacistické mašinerie, která na několik let rozvrátila celý svět a byla odpovědná za smrt milionů lidí.
Když se tanky konečně pustily do bojů, Knispel si odnesl uspokojivé skóre dvanácti zničených tanků. V tu dobu však německé jednotky prohrály u Stalingradu a útočící skupiny v okolí Kavkazu byly staženy. V roce 1943 spatřil Kurt Knispel svůj nový tank – Tiger, načež byl vybudován proslulý 503. prapor těžkých tanků. V dubnu téhož roku byla Knispelova jednotka vyzbrojena novými tanky a poslána zpět na východní frontu.
V následných bojích se Knispel skutečně vyznamenal, neboť ničil jeden sovětský tank za druhým. Nebylo pro něj problémem zničit obávanou T-34 na vzdálenost více než dva kilometry. Byl pohotový a přesný. Za jeden den se mu podařilo zničit dvacet sovětských tanků, zanedlouho byl s 50 uznanými zničenými tanky povýšen. Mimo jiné se opět několikrát projevila jeho „dobrá“ povaha, například když nezaútočil na nebráněné sovětské tanky, které zrovna dohlížely na odvod civilistů do bezpečí. Dne 20. května roku 1944 byl Knispel vyznamenán Německým křížem ve zlatě, a to za obrovské bojové úspěchy. 503. prapor, jenž byl tvořen 43 Tigery a byl často nazýván Kurtovým jménem, zaznamenal během pouhých pěti dnů bojů na Ukrajině 267 zničených sovětských tanků.
Československý konec
Po těchto úspěších na východní frontě byl Knispel převelen na frontu západní, kde byl navíc jeho prapor vybaven zbrusu novými tanky Tiger II. Knispel byl na bitevním poli opravdu jako doma. Připisoval si další a další zásahy, některé z nich dokonce na vzdálenost více než tři kilometry. To je úctyhodné i v současných tancích, které jsou vybaveny elektronikou a automatickým zaměřováním.
Na konci dubna roku 1945 zaznamenal Kurt Knispel svůj 168. úspěšný zásah, čímž se velice pravděpodobně stal opravdu nejúspěšnějším tankistou 2. světové války – ačkoli sčítání zasažených nepřátelských tanků bylo v německé armádě poměrně problematické. Tento zásah byl jeho posledním. 30. dubna roku 1945 na území dnešní české obce Vrbovec Kurt Knispel vydechl naposledy, bylo mu tehdy pouhých 23 let.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
