Masaryk nebyl smažka!
Životopisné drama Julia Ševčíka Masaryk v roce 2016 slavilo úspěchy jak mezi kritiky, tak mezi diváckou veřejností. Těch pár všetečných jazyků, které kritizovaly tvůrce za to, že obešli pravidla Českých lvů a snímek, který vlastně nikdo neviděl, tak mohl být nominován prakticky ve všech kategoriích (a odnesl si rekordních 13 sošek) přehlušila víceméně kladná hodnocení.
Ano, je pravda, že filmu nemůžeme upřít technickou preciznost a diváckou atraktivitu. V zájmu toho druhého si ovšem tvůrci velkou řadu historických událostí buď přibarvili, nebo je úplně vymysleli. Takže ačkoliv Ševčíkův snímek přibližuje život Jana Masaryka, ministra zahraničí a syna prvního československého prezidenta, některé pasáže z filmu slouží jen jako berlička pro podepření děje. Spíše než do kolonky "podle skutečných událostí" se scénář hodí řadit do té "inspirováno skutečností". Co je tedy ve filmovém Masarykovi nepřesné nebo zcela vymyšlené?
Za vypíchnutí rozhodně stojí dvě velká témata filmu, a sice Masarykova závislost na kokainu a z ní plynoucí hospitalizace na psychiatrii a jeho vztah s Edvardem Benešem.
Co se týče bodu číslo jedna; ano, kokain byl za první republiky oblíbenou kratochvílí celebrit, politiků a dalších členů vyšší společenské vrstvy. Řada československých herců a hereček se bílým práškem ráda posilňovala, Hugo Haas na něm byl vyloženě závislý. Více o tom si můžete přečíst zde:
Netýkalo se to pochopitelně jen ČSR, koksem se rád povzbudil třeba i takový Winston Churchill. Takže ano, je možné, že Jan Masaryk někdy tuto dobrotu ochutnal, že by byl ale závislý, o tom neexistují žádné důkazy - a už vůbec ne, že by proto musel do léčebny. Takový ústav navštívil ve skutečnosti jen jednou, a sice už v roce 1912, nikoliv koncem 30. let, jak to vidíme v Ševčíkově snímku.
A ta záležitost s Benešem... Je pravda, že Masaryk si v mládí myslel na "nástupnictví" po otci. Když mu ale T.G.M. sdělil, že po něm přijde Beneš, Masaryk mladší to přijal a naopak tatínkovi slíbil, že politického kolegu podpoří. Ano, ti dva vůči sobě měli jisté výhrady, vycházeli ale přátelsky a chovali k sobě respekt, dokonce si celý život vykali. Takže žádné drama jako na plátně se nekonalo, je nám líto.