Ve špatný čas na špatném místě

Hanns-Joachim Gottlob Scharff se narodil v prosinci roku 1907 ve východním Prusku. Což znamenalo, že po první světové válce z něj byl Polák. Tak už to na tom božím světě chodí. Jeho rod měl dlouhou a hrdou válečnickou historii, nicméně po první světové válce se Scharffovi vrhli do podnikání. Konkrétně do textilu.

Mladý Hanns se brzy ukázal jako rozený obchodník, a tak rychle cestoval po celém světě. Na nějaký čas se přestěhoval do Jižní Afriky, kde se oženil s důstojníkem, nebo tedy důstojnicí, pozdější Royal Air Force. Se ženou cestovali po celém světě… a jednoho krásného dne se v roce 1939 ocitli v Německu zrovna ve chvíli, kdy vypukla válka.

Protože bylo kvůli konfliktu zakázáno cestovat, Scharffovi, tehdy už se třemi dětmi, uvízli v Berlíně. Hanns si našel práci, aby se mohli zabydlet, než bude celý tenhle nesmysl u konce. Kvůli svému pruskému původu byl ale registrován a nadraftován do Wehrmachtu s tím, že bude poslán na východní frontu.

Nevíme přesně, jak se to stalo. Víme ale, že jeho žena šla navštívit generála Luftwaffe s tím, že jejího muže je škoda na to, aby zdechl někde v Rusku. Umí několik světových jazyků a je to rozený vyjednavač, tvrdila. Jestli tenkrát použila ženské zbraně nebo jestli použila kontaktů, které si v armádě nahrabala za dobu cestování se svým otcem… těžko říct. Víme jen to, že její prosbě bylo vyslyšeno. A noc předtím, než měl Scharff nastoupit do vlaku na Východ, přišel povolávací rozkaz k Luftwaffe.

mohlo by vás zajímat

Hororová brigáda: Jednotka SS, která děsila k smrti i samotné nacistické velení

Ve správný čas na správném místě

Hanns byl přidělen do tábora válečných zajatců, kde byli internováni britští a američtí piloti. Původně sloužil jako překladatel vrchnímu vyšetřovateli. Scharffa tenkrát naprosto šokoval způsob, jakým se vedly výslechy v zajateckém táboře. Přestože se zajatými vojáky mělo být jednáno podle Ženevských konvencí, velice často se načerno vojákům trhaly zuby, lámaly prsty, byli psychicky týraní… od toho bylo v táboře hned několik vysoce postavených důstojníků gestapa, kteří takříkajíc věděli, jak na to.

Herr vrchní vyšetřovatel nicméně brzy povýšil a Scharff ho měl původně na pár týdnů zastoupit a vést výslechy za něj. A během těch několika týdnů se stalo něco podivného. Hanns nosil hromady důležitých informací od svých vězňů, aniž by jeho kolegové z gestapa vůbec sáhli na kleště. Co Scharff s těmi vězni dělal, že mu byli tak ochotni všechno vyklopit?!

mohlo by vás zajímat

Jestli mě chce Adolf zabít, ať to přijde udělat sám!, řekl Ernst Röhm, než ho nacisté popravili

Scharffova metoda

Dneska se tomu běžně říká „Scharffova metoda“, operativci od CIA údajně dokonce říkávají WWHD, tedy What Would Hanns do? – Co by udělal Hanns? No, znáte metodu hodného a zlého policajta? Tak Scharff z rovnice zlého poldu vymazal úplně a z toho hodného udělal nejhodnějšího poldu na planetě.

Při vývoji této metody použil Scharff všechno, co se kdy naučil ve světě byznysu. Zaprvé, předělal svou kancelář, aby nevypadala armádně. Udělal si z ní obyčejný nudný obchodní kancl, kde se vyslýchaný necítil pod tlakem. A pak nastoupil s přístupem „my vs. oni“. Tím „my“ bylo vždycky myšleno on a vyslýchaný. „Podívejte se, pane Smith, já potřebuju něco vykázat nadřízeným, vy nechcete skončit u gestapáků. Pojďme si pomoct navzájem, ať já je nemusím volat. Co vy na to?“

Aby podpořil tuhle náklonnost mezi sebou a zajatci, dával jim jen to nejlepší. V jeho táboře se nemohlo stát, že by nefungovalo topení, nějaký Američan neměl kafe, nějaký Brit neměl čaj. Vodil své vyslýchané na návštěvy do nemocnice za jejich kamarády, pořádal s nimi dlouhé procházky lesem, sem tam piknik s dobrotami, které napekla jeho žena… dokonce občas dovolil poslat dopis. Když mu to „ti nahoře“ dovolili.

A do toho všeho mistrně pokládal otázky. Vedl si extenzivní složky na všechny své zajatce a sbíral všechny třeba naprosto bezvýznamné detaily. Tak mohl začít otázkami, na které znal odpověď, aby si otestoval, jak upřímně s ním zajatec mluví. Když lhal, Scharff nad ním kroutil hlavou a konfrontoval ho se lží. Díky tomu dokázal vytvořit dojem, že všechno dávno ví a chce jen potvrzení od vojáků, případně jenom vede běžnou konverzaci. Často spíš konstatoval, než se ptal a vždycky se ptal na otevřené otázky.

Zlatý je jeho příklad s leteckou municí. „Všiml jsem si, že britskému letectvu musí docházet fosfor, Herr Smith,“ řekl svému vyslýchanému na pikniku. „Co vás k tomu vede?“ ptal se ho logicky Smith, který měl ostatně jenom omezené informace o dění venku. „Všiml jsem si červených střel na obloze,“ vysvětloval Scharff. „Červená není fosfor.“ „A tak,“ vydechl si Smith. „Kdepak, červená znamená, že došel muniční pás.“ A vida! Strategická informace je na světě.

GALERIE Hanns Scharff

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Gentleman s hákovým křížem

Vyslechl přes pět set zajatců a jenom asi z dvaceti z nich se mu nepodařilo dostat nic užitečného. Postupně začalo celé Luftwaffe u Scharffa opisovat. Po válce proto nemusel utíkat do Argentiny, ale mohl zůstat v Německu, jeho zajatci svědčili v jeho prospěch a on na oplátku sloužil jako svědek u několika soudů, kde byli jeho bývalí zajatci obviněni ze zrady.

Nakonec dostal pozvání do Spojených států, kde se usadil a sešel se s řadou svých starých známých z tábora. Všichni ho rádi viděli. Během svých let v USA vyučoval Scharffovu metodu výslechů a ta je dodnes u FBI i CIA zlatým standardem. Protože se vždycky zajímal o umění, založil si firmu na tvorbu mozaiek, kterou rozjel se svou snachou. Jmenuje se Scharff & Scharff a je dodnes funkční, sídlí v Los Angeles.

Hanns „Poker Face“ Scharff zemřel začátkem devadesátek ve čtyřiaosmdesáti letech. Až do své smrti se nezbavil přezdívky Gentleman s hákovým křížem.