Vyvolený

Jmenoval se Adolfo de Jesús Constanzo a v dětství to schytal tou nejhorší kombinací vlivů, jaké mohl dostat. Narodil se v listopadu 1962 na Floridě extrémně chudé patnáctileté imigrantce z Kuby, rodina se několikrát stěhovala, ale nakonec zaparkovali zpátky v Miami. Adolfova matka byla… šílená. Byla ukázkový „hoarder“ – to znamená, že schraňovala každou hovadinu. Kvůli tomu si Adolfo vytvořil chorobnou lásku k pořádku a úklidu. Do toho o něm matka říkala, že je vyvolený, a že je novým synem Páně. Malý Adolfo byl pravděpodobně trochu narušený odjakživa a tohle mu na cestě ke zdravému duševnímu stavu moc nepomohlo.

Co z něj ale nakonec nejvíc pomohlo udělat monstrum, kterým se stal, byl kněz africko-kubánské církve Palo Mayombe. Kněz naučil Adolfa věštit z karet, předpovídat budoucnost, dívat se lidem do duší a provádět jednoduché rituály pro štěstí, nebo naopak neštěstí.

Palo Mayombe má jako náboženství několik odvětví. Původně vychází z oblasti Mayombe v konžské pánvi v západní Africe. Většina podobných náboženských systémů vznikla během nebo těsně po zrušení otroctví, takový mišmaš původních afrických šamanistických praktik, pragmatických rituálů otroctví a špetka křesťanství. Palo Mayombe je něco, co by nezasvěcený mohl považovat třeba za voodoo. Proč je Palo Mayombe tak důležité? Protože než Adolfo Constanzo ve svých šestadvaceti letech koupil několik kulek do zad a hlavy, dokázal jej přeměnit v nástroj ospravedlňující vraždění, znásilňování, korupci a prodej drog.

Víte, nebylo mu ani dvacet, když mu jeho Padrino, jak se kněz Palo Mayombe nechal titulovat, poradil, že by měl se svým čtením karet a věštěním budoucnosti zkusit štěstí v Mexiku. Byla polovina osmdesátek, ezoterika a spiritismus byly ve střední Americe neskutečně populární. Takže se vyvolený Adolfo sebral a vyrazil do Mexico City.

mohlo by vás zajímat

Byl Charles Manson génius zla, nebo neschopný idiot? Vraždil, aby si zachránil kůži, říká dokumentarista

Cesta nahoru

Adolfovi se ve městě líbilo. Zařídil si výklad karet v jednom nočním podniku, kde se brzy stal vyhledávaným člověkem. Mladý Constanzo byl totiž podle všeho nepřekonatelný ve čtení v lidech a v předstírání, že o nich ví víc, než doopravdy ví. Začal s vágně pozitivními předpověďmi a jednoduchými rituály, kterým sem tam maličko pomohl. Pravděpodobně. Protože jeho predikce podivně často vycházely…

Největší kouzlo, které se mu v té době podařilo, byla smrt majitele nočního podniku. Za Adolfem přišel zpěvák, kterému majitel klubu odmítl zaplatit. Constanzo začal posílat na adresu majitele klubu dopisy zacákané krví a plné Palo kleteb. Pověrčivý majitel klubu se kvůli tomu rozchlastal a do měsíce umřel na infarkt. Jakmile se rozneslo, že Adolfo umí proklít lidi až k smrti, byznys šel nahoru.

V té době taky začal nabírat pomocníky a přívržence. Nejdřív neměl v úmyslu „pořídit“ si kult, prostě chtěl jen souložit, hodně. První, koho sbalil, byl ohromný chlap jménem Martín Quintana, následoval subtilní a citlivější Omar Orea. Adolfo jim řekl, že od nich chce tradiční genderové role. Martin měl představovat Adolfova muže, Omar ženu. Ponižoval je ale oba stejně. Nutil je chodit v ženských šatech, plnit pro něj úkoly, uspokojovat ho sexuálně… ale spokojen nebyl nikdy. Pomalu je odřízl od přátel i rodiny. Nárazově je zahrnoval pozorností a dárky. Prostě naprosto ukázkové manipulativní chování.

Jakmile si vybudoval v Mexico City pověst schopného černokněžníka, provedl na něm doma ve Státech jeho Padrino rituál. V překladu je to „řezání do větví“, palo ostatně v původním západoafrickém nářečí znamená větve. Rituál spočívá v obětování zvířat, prolití krve a potom vyrytí symbolů do ramen a zad zasvěcovaného. Tím umře jeho duše a je nahrazena všemocným duchem. Díky tomu zasvěcený ztratí všechny vazby na své minulé já a stává se novým, schopnějším vyznavačem Palo Mayombe.

Adolfo byl svou proměnou naprosto fascinován. Vrátil se zpátky do Mexico City a zadělal na vlastní ngangu, to je zdroj moci každého Palo kněze. Je to takový kotel, sbírají se do něj ostatky a zbytky z každého rituálu, čím naditější, tím větší je síla každého černokněžníka. Začal lovením duchů čerstvě zesnulých lidí. Jeho dva milenci Omar a Martín pro něj vykopávali hroby, on extrahoval z magických důvodů důležité části těl a uschovával je do své ngangy.

Ale velice silně si uvědomoval, že tohle stačit nebude.

mohlo by vás zajímat

Musí se to udělat! Jak dvě dvanáctileté holky obětovaly svou spolužačku strašidlu v lese

Černokněžník zločinu

Jenom rok od svého zasvěcení provedl rituál řezání větví i pro Omara s Martínem. Oproti tradičnímu Palo Mayombe přidal doložku o tom, že tohle je od nich gesto naprosté věrnosti a loajality. Další členové brzy následovali, kult se rozrůstal. Mezi členy se našlo pár zločinců, kteří dohazovali Adolfovi věštící kšefty. Z těch mu teklo absurdní množství peněz.

Hlavně proto, že jedním z Adolfových věrných stoupenců byl muž jménem Salvador Vidal Garcia Alarcon. Vysoce postavený důstojník u mexické federální policie, což je takový mexický ekvivalent FBI. Constanzo mohl přes Vidala zajišťovat hladký průběh obchodu s drogami nebo naopak dohodit policistům velkou zatýkačku, když si to přál konkurenční gang. V podstatě šlo jenom o obchod s informacemi a úplatky, ale Constanzo si dal na teatrálnosti záležet. Celé podsvětí tenkrát věřilo, že je Adolfo černokněžník. Jeho sláva a vliv rostly.

V druhé polovině osmdesátek začaly vraždy. Nejdřív jenom popravy nepohodlných lidí během „černých mší“, potom i mučení a odřezávání částí těl důležitých pro ngangu. Zaživa. Všichni členové sekty, včetně těch nejbližších, Adolfa příliš milovali a příliš se ho báli, než aby mu jakkoli odporovali.

Constanzo pomalu přesídlil do Matamoros, mexického města nedaleko amerických hranic. Chtěl rozšířit svůj vliv za hranice. Na severu země se jeho sekta zažrala obzvlášť hluboko. Ostatně, jednou z Constanzových přezdívek byl „Kmotr z Matamoros“, protože tehdy už byl dávno větší Padrino než ten haiťanský kněz, který ho do Palo Mayombe zasvěcoval.

V Matamoros si Adolfo namotal kolem prstu jistou Saru Aldrete. Za Sarou totiž pálil místní pohlavár a přes slečnu Aldrete mohl Constanzo v podstatě vydírat celé město, aniž by mu to dalo příliš mnoho práce. Oficiálně si Sara v sektě vydobila pozici La Madrina, tedy kmotra, ale vždycky byla přímo podřízena Adolfovi.

Tady Constanzo konečně získal potřebnou sebedůvěru a cítil se neporazitelný. Takže začal dělat něco, co ho evidentně těšilo, ale vždycky se držel zpátky. Vraždění.

GALERIE Adolfo Constanzo a Narcosatanisté

+ DALŠÍCH 9 FOTEK + DALŠÍCH 10 FOTEK

Tolik mrtvých...

V posledním roce života Adolfo kompletně zešílel. Nutil Saru, ať spí s těmi, na které ukáže, i když to nemělo pro dobro sekty, a dokonce ani Constanzovo osobní obohacení žádný vliv. Stával se čím dál tím víc násilnickým vůči svým milencům a podle vyjádření svědků víme, že byly doby, kdy někde nechal „ulovit“ a přinést si člověka na hraní jednou týdně. Lidi pak mučil, oddělil jim důležité nganga části a ty uvařil v kotlíku. Někdy nutil své následovníky, ať se připojí, někdy stačilo, aby se dívali. Kdo z jeho lidí chtěl utéct nebo nesplnit příkaz, ten skončil špatně. Peklo.

O jarních prázdninách roku 1989 ale udělal Constanzo chybu. Chytil po party mladého Američana jménem Mark Killroy. Jak to měl s chlapci ve zvyku, odvezl ho k sobě domů, tam ho zdrogoval, znásilnil, mučil a nakonec brutálně zabil. Jenže Killroy měl strýčka na vysokých místech. Strýček tlačil na společné vyšetřování mezi USA a Mexikem, přestože případ měl připadnout mexické straně.

Constanzo se rychle dozvěděl, že po něm jde FBI a zdrhl zpátky do Mexico City. Ve chvíli, kdy Američané společně s Federales obklíčili ranč, kde žil se svými lidmi, byl už dávno pryč. Ale našli jeho obětní místnost, ngangu a nakonec i místo, kde byla pohřbena všechna ta těla. U těch čerstvých se i dalo určit, že to, co jim chybí, se nachází v kotlíku.

Detektivové, kteří si do té chvíle mysleli, že jdou po nějakém drogovém gangu, byli zmateni. Navíc lidi spojení se sektou jim nechtěli nic říct, a dokonce se jim vysmívali s tím, že je Adolfo a jeho duchové ochrání. Respektive vysmívali se až do chvíle, než jednomu mexickému detektivovi došlo, o co se jedná. A ukázal vyslýchaným fotky ze zásahu. Constanzovi lidé na fotkách viděli, jak policie zabavuje a ničí Adolfovu gnangu, tedy zdroj jeho moci, a začali mluvit.

Adolfo se stihl se svými několika zbylými lidmi uklidit v Mexico City a snažil se najít způsob, jak se dostat ze země, ale už to nestihl. Před bytem, ve kterém se ukrýval, zastavilo jednoho krásného dne policejní auto. Kvůli naprosto nesouvisejícímu zločinu. Constanzo ztratil nervy a začal po nich pálit ze samopalu. Strhla se přestřelka, přijely posily… a Adolfo nakonec přikázal jednomu ze svých mužů, aby ho společně s Martínem zastřelil, a pak aby se oddělal i zbytek lidí.

To se nepovedlo. Martín a Adolfo tam sice umřeli, ale zbytek byl „jenom“ zatčen. Většina lidí, kterým byla v následujících letech prokázána spoluúčast na vraždách, dostala tresty v řádech desítek let. Kromě federales důstojníka Vidala, který pochopitelně vyvázl bez trestu.

No, a z Adolfa Constanza se stala strašidelná legenda. Říká se totiž, že policie nikdy nepochytala všechny členy kultu. A co víc, je zdokumentovaným faktem, že se v Mexico City našla ještě jedna obřadní svatyně. Plná krve, ostatků a špíny. Jen uprostřed byl čistý kruh, kde ještě donedávna něco bylo. Ano. Nganga. Ještě jeden zdroj kouzelníkovy síly. A ten se nikdy nenašel.