Československo se před druhou světovou válkou dostalo do spárů Hitlerovy Třetí říše prostřednictvím nechvalně proslulé Mnichovské dohody. Dříve než k politickému paktu v Mnichově vůbec došlo, Německo počítalo s řešením v podobě vojenské ofenzivy. Před 85 lety vedení Wehrmachtu vypracovalo plán s názvem Fall Grün, zelený případ, který se týkal bleskového útoku proti Československu. Do operace mělo být nasazeno pět armád a záminkou se měla stát vyprovokovaná potyčka na státních hranicích.
Hitlerův plán
Vedení Wehrmachtu poprvé předložilo plán s názvem Fall Grün 21. dubna roku 1938, ještě poměrně dlouhou dobu před tím, než se naplno rozběhl největší konflikt v dějinách lidstva. „Je mým nezměnitelným rozhodnutím v blízké budoucnosti vojensky zničit Československo.“ Tak zněla slova Adolfa Hitlera. Hitler si na Československo dělal zálusk již delší dobu, nejen pro jeho strategickou polohu a průmyslovou i ekonomickou významnost. Ať politicky nebo vojensky, Československa se Hitler hodlal za každou cenu zmocnit.
Československo spolu s Rakouskem byly pro Hitlera klíčové primárně z toho důvodu, že mu otevíraly dveře k další plánované expanzi na východ. Pokyny k vypracování plánu na napadení Československa zadal říšský kancléř Adolf Hitler již v červnu 1937. V prosinci téhož roku uspořádalo vedení Wehrmachtu štábní cvičení s cílem útoku na Československo. Československé vojenské rozvědce se však podařilo získat přehled německého plánu.
Plán byl poté několikrát přepracován; až 21. dubna roku 1938 stanovil základ nového plánu s názvem Zelený případ, Fall Grün, Adolf Hitler s vrchním velitelem Wilhelmem Keitlem. Přibližně o měsíc později se k rozvědce dostaly informace o formování německých vojsk v oblasti Slezska a severního Rakouska. V souvislosti s těmito zjištěními byla 20. května roku 1938 vyhlášena částečná mobilizace.
Informace se však ukázala jako mylná, čehož Adolf Hitler využil a označil mobilizaci za cílenou provokaci. Hitler byl skálopevně rozhodnut, že se útok musí uskutečnit, a to nejpozději 1. října roku 1938. S tím nesouhlasil zejména německý generální štáb, který si byl vědom toho, že plán je založen na momentu překvapení. Takto rozsáhlou vojenskou operaci však utajit dost dobře nešlo, což by pravděpodobně vedlo k tvrdému odporu Československa a současně k válce s Velkou Británií a Francií. Značná část německých generálů upozorňovala na skutečnost, že k válce Německo není připraveno. Hitler se ovšem v průběhu roku 1938 všech nepohodlných důstojníků zbavil.
Fall Grün
Ačkoli byl Hitlerův záměr nastíněn již roku 1937, plán Fall Grün se na papíře objevil až o rok později. Zejména z toho důvodu, že vojenská situace byla nestálá a často se měnila. Československá vojenská rozvědka pracovala velice proaktivně a donutila vedení Wehrmachtu vojenské plány několikrát přepracovat. Jakýsi základ finální podoby byl vypracován právě před 85 lety, 21. dubna 1938. Finalizován byl v období před 30. květnem, kdy byly vydány podrobné válečné směrnice k útoku na Československo.
Plán počítal s tím, že se proti Československu na německé straně postaví pět armád, konkrétně 2., 8., 10., 12. a 14., které by celkově disponovaly čtyřiceti útvary na úrovni divize – jedna divize byla složena z přibližně patnácti tisíc vojáků. 28 divizí bylo pěších, tři lehké, tři pancéřové, čtyři motorizované a dvě horské.
Dle plánu měla být v první fázi sevřena Morava, a to jak ze severu, tak z jihu. Tím by bylo československé armádě zamezeno ustupovat směrem od Německa k území Moravy, tedy ze západu na východ. Finální úder by pak zasadila mohutná ofenziva ve směru Plzeň – Praha. Je třeba podotknout, že československé vojenské velení s tímto postupem počítalo, proto reagovalo například výstavbou těžkého opevnění na severu Moravy. Síly byly tehdy poměrně vyrovnané. Německá strana disponovala přibližně 40 divizemi, 2 400 letadly a 720 tanky. Česká strana zase 37 divizemi, 1 500 letadly a 400 tanky, navíc disponovala na německo-československé frontě rozsáhlým a komplexním systémem těžkého i lehkého opevnění.
Německý plán také počítal s tím, že Československu nepomůže Francie ani Sovětský svaz. V takovém případě by totiž síly vyčleněné k ofenzivě byly silně nedostatečné. Tento předpoklad se později ukázal jako správný, zejména v důsledcích Mnichovské dohody. Německému vojsku měla při bleskovém útoku pomoci také Henleinova kolaborantská strana Sudetendeutsche Partei se speciálními polovojenskými jednotkami Sudetendeutscher Freikorps, které byly zformovány výhradně pro plán Fall Grün. Právě tyto složky se měly postarat o vyvolání nepokojů v oblasti československého pohraničí, kde měly napadat české školy a úřady.
Mnichovská dohoda
Situace se stále vyostřovala a k útoku se schylovalo čím dál tím více. Nové pokyny vydal Hitler 27. září 1938. Během tří dnů se mělo dát vojsko do pohybu. Jak známo z historie, k útoku nakonec nikdy nedošlo a celý plán Fall Grün zůstal jen na papíře.
O dva dny později, 29. září 1938, byla totiž dojednána Mnichovská dohoda. Stvrzena byla podpisy Adolfa Hitlera, Benita Mussoliniho, Édouarda Daladiera za Francii a Neville Chamberlaina za Velkou Británii. Zástupci československé strany nebyli k samotnému jednání přizváni, pouze jim bylo „doporučeno“ všechna opatření přijmout. Hitlerovi se toho dne bez větších obtíží podařilo fakticky rozbít a ovládnout Československo. K ozbrojenému konfliktu tedy sice nedošlo, výsledek politického řešení byl však velice pravděpodobně ještě horší.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
