Příští rok budeme slavit 700. výročí narození Karla IV. Pražský radní pro kulturu Jan Wolf vymyslel, že by k němu mohl složit hymnu Daniel Landa. Ten nápad má hlavu a patu hned ze dvou důvodů:

1.

Pro mládež je Karel IV. už jen nudný patron z hodin dějepisu – bohužel. A kdo jiný by jim ho měl přiblížit a vzbudit jejich zájem o dějiny než rockový zpěvák, který se tématy české historie dlouhodobě zabývá? Viz třeba jeho písně o husitech, o Bílé hoře nebo o mobilizaci 1938:

2.

Landa je ostřílený rockový trubadúr, který se nebojí vlasteneckých témat, záměrně podaných s notnou dávkou patosu a balancujících až na hraně kýče. Viz třeba jeho hymna 601. speciálních sil generála Moravce:

Rozbředlá česká hymna

Že se vám to nelíbí? Jenže přesně taková má správná hymna být. Má povzbuzovat, burcovat, probouzet, a to právě i za cenu přehánění a patosu. Podívejte se třeba na text doprovázející hymnu francouskou, polskou, ruskou nebo italskou. Krvavé prapory, padlí hrdinové, posvátný stát, vztyčené šavle, sevřené šiky připravené na smrt za vlast…

A teď si přezpívejte či přeříkejte českou hymnu. Hned dvakrát se v ní ptáme, kde je náš domov, jako kdybychom to snad ani pořádně nevěděli. Pak už jen konstatujeme, že tu kvetou a šumí stromy (jako kdyby to nebylo stejné i jinde), prostě že je u nás hezky – a šmytec.

snimek_obrazovky_2015-05-21_v_10.56.40.png

Kde je bojovnost? Kde je odhodlání bránit se? (Foto: commons.wikimedia.org)

Divíte se, že Češi s tak podivně rozbředlou hymnou proti nikomu nikdy pořádně nebojovali a až na pár čestných výjimek se neprali za svou věc? Viz Landova píseň o tom, jací jsme byli srabi v srpnu 1968:

Proč skončil Orlík?

Landa tohle národní slabošství ve svých písních nejen kritizuje, ale předkládá pozitivní vzory vlastenectví. Jenže to je právě ten problém.

pei2990d0_kav_skini_orlik-1.jpg

Orlík v roce 1990, Daniel Landa druhý zleva (Foto: vlastenec.czechian.net)

Jakmile se teď objevil nápad na jeho „karolínskou hymnu“, Spolek studentů historie z Univerzity Karlovy zaměnil Landovo vlastenectví s náckovstvím. Prý je to velmi znepokojilo. „Landa je známý svým blízkým vztahem ke krajní nacionalistické pravici,“ píše se v prohlášení, pod kterým je podepsán předseda spolku Daniel Ort. „Byl hlavní postavou skupiny Orlík, jejíž texty byly v té době otevřeně nesnášenlivé a rasistické…“

To je pravda, jenže Orlík skončil v roce 1991 – tedy v době, kdy dnešní student Ort nejspíš ještě ani neseděl na nočníku. A Orlík tehdy skončil zcela dobrovolně právě proto, že se na něj nabalila krajní nacionalistická pravice a nesnášenliví rasisté. Členům kapely se to nelíbilo, takže svou slibně nastartovanou kariéru raději usekli.

Skinheadský „hřích mládí“

Ke své skinheadské minulosti se Landa navíc opakovaně kriticky vyjadřoval a distancoval se od ní jako od „hříchu mládí“ z dob, kdy ještě „neměl v hlavě jasno“. Podívejte se třeba na pořad 13. komnata Daniela Landy (2005), konkrétně na čas 18:10:

A kdyby byl Landa dodnes skinhead a rasista, asi by tak vysoce nehodnotil zásluhy romského učitele boxu Stanislava Tišera (19:53 v televizním pořadu výše). Studenti historie mu tedy nepřiznávají právo na dávný omyl a na jeho vědomé překonání. Nepřiznávají mu právo na myšlenkový vývoj a na pokání.

Nejsou v tom sami. Když se Landovo hudební drama Tajemství Zlatého draka stalo jedním z divácky nejúspěšnějším představením v historii brněnského Národního divadla, protestovala proti zpěvákovi část brněnské ‚kulturní obce‘. Argumentovala úplně stejně: „Skinheada, rasistu a nácka tu nechceme!“

Tradice komunistického kádrováctví

Všimněte si, že ani v jednom případě se nehodnotí, jestli je divadelní hra nebo píseň dobrá nebo špatná. Hodnotí se jen kdo ji napsal a kdo ji zpívá a co dělal před čtvrt stoletím. Jenže přesně takhle kádrovali umělce komunisté. A vinu dokonce přenášeli i na jejich děti.

„Je smutné, že sedmdesát let po hrůzách, který etnický nacionalismus způsobil, etnický nacionalista skládá písně pro pražský magistrát,“ pokračuje předseda Spolku studentů historie UK Daniel Ort. Pomiňme, že nedokáže odlišit nacionalismus od vlastenectví. Vždyť co je špatného třeba na písni Čech? Její text je vysloveně pozitivní, snad až na ten patos:

Dodejme jen: „Je smutné, že pětadvacet let po hrůzách, které způsobil komunismus, chce mladík s komunistickým myšlením někomu zakazovat skládat písničky a určovat, při jaké příležitosti se smějí nebo nesmějí hrát.“

„Kontroverzní minulost“

Landa se pod výsledným mediálním tlakem od hymny k výročí narození Karla IV. raději distancoval. Studenti historie ho prostě ukřičeli podobně, jako to dělali „akční studenti“ po únoru 1948, když ze škol vyhazovali svoje „reakční“ kolegy.

profimedia-0211511423.jpg

Má zvednutou levou, nikoli pravou ruku (Foto: Profimedia.cz)

Landa bývá často označován za „zpěváka s kontroverzní minulostí“. Jenže kontroverzní minulost má v Česku skoro každý, což by měl student historie dobře vědět. V roce 1989 dosahoval počet členů a kandidátů na členství v KSČ cca 1,7 milionu. Členem zločinecké organizace byl tedy více než každý desátý obyvatel tehdejšího Československa, a když odpočteme děti a mládež, tak bohatě každý druhý dospělý. A prakticky každý tehdy zločince volil – v roce 1989 byla volební účast 95,31 %.

Zločinci, nebo srabi?

Za Landou se jeho čtvrt století stará a dávno překonaná minulost skinheada táhne jako smrad. Na druhou stranu se ale tváříme, že komunismus je minulost, protože „to už je dávno, a tehdy to prostě jinak nešlo...“

Jenže pokud na myšlenkový vývoj nemá právo Daniel Landa, logicky na něj nemají právo ani rodiče studenta Daniela Orta. Konstatujme tedy, že jsou to dodnes buď komunističtí zločinci, nebo jejich poslušní volební přisluhovači, a tedy zbabělci (pokud náhodou nepatří mezi ty 4,69 % Čechů, kteří s rizikem postihu nechodili k volbám).

Že je to demagogie? Samozřejmě, ale odehrává se zcela v logice předsedy Spolku studentů historie UK. Svým rodičů by měl říct do očí: „Tatínku a maminko, kdysi jste byli srabi, takže jste srabi dodnes.“

A vůbec – proč vlastně v dnešní době je vlastenectví výsadou idiotů?