Jednou v noci roku 1950 ho vzbudil zvuk do okna házených kamínků. Kněz Karel Fořt se šel podívat, co se děje. Zjistil, že u jeho domu stojí jeho známý esenbák a přišel ho varovat; za městem se našlo tělo mrtvého muže a právě na Fořta a další dva nevinné kněží se "to chystají hodit, protože pro výstrahu potřebují oběsit pár flanďáků". Tehdy se muž, který sám pomáhal lidem přes hranice, rozhodl, že musí z vlasti urychleně zmizet.
Dělník potkal Hitlera
profimedia-0144993887.jpg
Karel Fořt v roce 2012 přebírá Řád T. G. M. z rukou prezidenta Václava Klause. (Foto: Profimedia.cz)
Před 96 lety, 8. listopadu 1921, se v Rožmitále pod Třemšínem narodil Karel Fořt, skaut a později katolický kněz, který byl stíhán prakticky každým režimem, který zažil. Poprvé ho zatkli v pouhých devatenácti. Gestapo vtrhlo do jeho skautské klubovny, kterou zevrubně prohledalo poté, co na poličce objevilo knihy s protinacistickými hesly. "Dobře, že se mi nepodívali do šuplíku, měl jsem tam tátův revolver, byl četníkem, to by byl konec," vzpomínal kdysi Fořt.
Během vazby ho němečtí agenti mučili a zbili tak, že mu vyrazili zub. A pak ho, nečekaně, prostě pustili. Během pobytu ve vězení se ale mladý muž, který měl už tehdy blízko k Bohu, definitivně rozhodl pro duchovní dráhu. Nastoupil do semináře, na kněze byl ale vysvěcen až roku 1948. Za války totiž musel na nucené práce do závodů Hermanna Göringa v Linci. Začínal tam jako řadový dělník, jezdil s bagrem, a skončil jako sekretář. Díky tomu se v závěru války setkal s Hitlerem. Popsal ho jako "bledou mlčenlivou sfingu, která už věděla, že konec se blíží".
Skoro obětní beránek
Jako čerstvý kněz byl poslán na faru ve Vimperku, na motorce, kterou miloval, ale jezdil na Šumavu, kde navštěvoval menší farnosti. S kamarádem také pomáhali lidem dostat se přes hranice, a proto byli oba na sklonku 40. let v hledáčku StB. Roku 1950 pak přišlo varování, že jeho a další dva kněze z pohraničí chtějí v rámci protikatolického tažení obvinit z vraždy muže, jehož nahé tělo s rozbitou hlavou se našlo kousek za vimperskou nemocnicí. Rozsudek byl předem určen - pro všechny provaz.
Informaci pak nezávisle potvrdila ještě pošťačka, která odposlechla estébácký telefonát, který o zatčení vimperských duchovních hovořil. Trojice v tu chvíli věděla, že má necelých 12 hodin na útěk ze země. Sbalili to nejnutnější, sedli na motorky a dojeli k hranicím, kde se pak známými škvírami a cestičkami proplížili do Německa.
Odtamtud Fořt putoval na misii do Alžírska, užil si ale jen několik měsíců pohody a naplňující práce, kterou miloval. Znovu ho dostihla válka, tentokrát ta o nezávislost. Když ji v roce 1954 zahájila militantní Fronta národního osvobození, Fořt byl přesvědčen, že za jejich násilnými metodami stojí Sověti, a ty z duše nenáviděl. Dal se tedy znovu na cestu a skončil v Mnichově.
Hlásí se vám otec Karel
Ani druhým úprkem před rudou rukou komunismu Fořtův příběh neskončil. V Mnichově se staral o české uprchlíky, sloužil pro ně mše v češtině a postupně pomohl vybudovat celou síť českých center. V roce 1980 pak nastoupil do Svobodné Evropy, kde převzal místo po legendárním a tehdy zesnulém Alexanderu Heidlerovi a stal se redaktorem náboženského vysílání. K posluchačům promlouval jako otec Karel.
Díky tomu se zájem Státní bezpečnosti o jeho osobu opět zintenzivnil. Fořt zažíval noční telefonáty plné nadávek a dokonce na něj byl nasazen špion, který mu postupně rozkradl celý osobní archiv. Do Česka se Fořt, celkem pochopitelně, vrátil až po revoluci, na začátku 90. let. I když se do Mnichova vracel, poslední roky života strávil v kněžském domově v Českých Budějovicích, kde roku 2014 poklidně odešel k Pánu.
Tady čtěte příběh zapomenutého pilota RAF Karla Janouška.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
